FÍKY – EXOTICKÉ OVOCE

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ovoce | Posted on 13-11-2010

Všeobecně se předpokládalo, že s pěstováním fíků se začalo v Egyptě a v Asyrské říši zhruba před 5000 lety. Nedávno však bylo vykopávkami poblíž Jericha prokázáno, že strom, na kterém fíky rostou, byl mezi prvními rostlinami, které se pěstovali cíleně a to již před více než 11 tisíci lety. Pak fíky začaly být strategickou plodinou pro Řeky a Římany a dokonce byl ve znaku Athén. Představoval znak bohatství a to především pro své blahodárné vlastnosti.

Fíky rostou na stromě, který se nazývá Smokvoň obecná (Ficus Carica) a naši zemedělci se o pěstování tohoto stromu pokoušejí již od dob Karla IV. V dnešní době jsou fíkovníky (smokvoně) rozšířeny do všech tropických a subtropických oblastí světa. Největší evropskou velmocí v pěstování fíků je Portugalsko, ovšem nejchutnější fíky pocházejí z maloasijských plantáží. Protože Smokvoň špatně snáší naše klimatické podmínky, na pultech se setkáváme s plody, které jsou dováženy ze středomoří a Jižní Ameriky. V tropických oblastech je stom v květu po celý rok a „fíkové žně“ jsou 2-3krát do roka. Smokvoň obecná může dorůstat až 15 metrů a za jednu sezonu je možné sklidit až 300 kg ovoce. Je charakteristický svými velkými, dlanitými, laločnatými lsity a plody mají protáhlý, hruškovitý tvar s tlustou stěnou.

Barva čerstvých fíků je žlutá, zelená a někdy i nafialovělá. Když se fíky usuší, je jejich barva hnědá a na omak jsou měkké. Pokud si koupíte fíky čerstvé, vydrží v chladu nejdéle dva týdny. Čerstvé fíky chutnají sladce a medově a jejich měkká dužina se rozplývá na jazyku.

Fíky obsahují množství prospěšných živin a to jak v čerstvém tak i sušeném stavu. Obsahují 80% vody a v čerstvém stavu až 25% cukrů. Jsou bohaté na vitaminy A, C, B1 a B2 a také na bílkoviny, aminokyseliny, draslík, pektiny, organické kyseliny, vlákninu, fermenty a slizy. K nejúčinnějším látkám patří enzymy, které podporují trávení, vláknina a vyvážená kombinace složená z jedenácti vitamínů, čtrnácti minerálních látek a stejného množství aminokyselin. Díky tomu regulují trávení a působí mírně projímavě. Proto je vhodné je konzumovat, pokud trpíte na zácpu. Také zvyšují výkonost, soustředění a pomáhají zahánět únavu. Protože fíky obsahují pouze 10 kcal v 15 gramech, dokáží dostatečně zasytit žaludek a zahnat hlad. Povzbuzují nervy a mozek a zlepšují náladu. Ve formě kašovitých obkladů hojí rány a pokud se z nezralých fíků vymačká šťáva, dá se jí odstranit bradavice. Sušené fíky obsahují 18% vody, 60% cukrů, 3% škrobu, 5% pektinů a kolem 1% tuku.

Díky nízké energetické hodnotě jsou fíky skvělou svačinkou nejen pro lidi, kteří chtějí zhubnout. Je možné čerstvé plody zavařovat do marmelád a kompotů a sušené plody se hodí jako náhražka rozinek. Také můžeme dužinu rozmixovat spolu s jiným ovocem a získáme tak skvěle chutnající džus, který zasytí i osvěží. Z fíků se také vyrábí víno a sušené se přidávánají do směsí müsli. Upražené fíky s přísadou čekanky slouží jako náhražka kávy. Fíky také můžeme použít pro přípravu různých cukrovinek, ovocných koláčů a omáček.

Fíky by neměli chybět nejen na vánočním stole a to jak sušené tak i čerstvé. Zkuste tímto zdravým a sladce medovým ovocem nahradit bonbony, sušenky nebo čokoládové tyčinky a budete velice mile překvapeni lahodnou chutí.

KDOULE – ZVLÁŠTNĚ VYPADAJÍCÍ OVOCE

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ovoce | Posted on 06-11-2010

Název kdoule vzniklo podle starověkého řeckého města Kydon, odkud se toto ovoce dováželo. Plody byly symbolem zdraví, lásky a plodnosti. Původně kdoule ovšem pochází z oblasti střední Asie, kde se využívala v kosmetice a léčitelství a to především pro ošetření proleženin, proti průjmům a krvácení.

Kdoule jsou žluté plody, které vypadají trochu jako jablka, trochu jako hruška.  Roste na nízkém stromě či keři, který se nazývá kdouloň obecná. Kvete velkými bílými nčbo růžovými květy a listy jsou ze spodní strany pokryty chloupky. Plody kdouloně obecné dozrávají na podzim a za syrova jsou takřka nepoživatelné. Jsou velmi tvrdé a chutnají suše až drsne a velice špatně se polykají. Mají však velmi výrazné aroma, které se využije především v různých zavařeninách, marmeládách nebo kompotech. Z kdoulí lse dělat také víno a mošt, ovšem v dnešní době již tato výroba není zcela obvyklá.

Semena kdoulí obsahují slizové látky, které jsou přidávány do kloktadel a různých léčiv. Mimo slizu obsahují kdoule pektin, různé kyseliny, cukry, třísloviny a z vitaminu především B a C. Z minerálních látek jsou to především draslík, vápník, železo, měď, fosfor a zinek.

V dnešní době se plody kdoulí krájejí na velice slabé plátky a suší se. Ze sušených nebo vařených kdoulí se dělají kompoty, želé, různé sladké či slané rosoly a marmelády. Kdoule totiž dávají pokrmům jedinečnou chuť a vůni. Pokud necháme šťávu z kdoulí nakvasit, můžeme vyrobit také vynikající kdoulový likér. Kdoulová pasta, která se nazývá „kdoulový sýr“ byla v minulosti oblíbenou pochoutkou. Výroba této speciality není nijak složitá. Kdoule necháme rozvařit a smícháme je s cukrem a kyselinou citronovou. Pak dochutíme kandovaným ovocem nebo ořechy. Ještě snadnější je výroba kdoulového rosolu, na které je potřeba jedna zralá kdoule, jedno jablko a půl hrnku cukru. Ovoce se oloupe, rozvaří, prolisuje a vaří do zrosolovatění. Pokud chceme chuť želé obzvláštnit, můžeme přidat také badyán.

Kdoule také odpuzují hmyz a proto ji v dávných dobách dávali do spíže, do sklepa nebo na verandy. Na kdoule si netroufnou ani moli, takže je můžeme dát i do šatních skříní. Navíc domácnost provoní svou jedinečnou a svěží vůní. Nejlepší dobou pro kdoule je od září do prosince, kde je jejich chuť, vůně a aroma nejvýraznější.

BRUSINKY

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ovoce | Posted on 31-10-2010

Osadníci v Evropě se naučili konzumovat brusinky od domorodých Američanů. Tehdy panovaly dlouhé a nelítostné zimy a tyto sytě červené bobule byly zdrojem vitamínů a také zvyšovaly chuť masa, které již zacínalo zapáchat. Poté se brusinky začaly využívat při léčbě horečky, zažívacích problémů a otoků. V posledních několika desetiletích začali vědci poukazovat také na schopnost brusinek v boji s infekcí močových cest a střev a také v boji proti onemocněním dásní, srdečním chorobám a také rakovině.

Brusinky obsahují vitamíny A, B a C a z minerálních látek jsou bohaté na draslík, vápník, hořčík, fosfor, sodík, železo a v menším  množství jsou zastoupeny také nikl, chrom a jod. Brusinky také obsahují fenolové glokosidy a to především arbutin, metylarbutin, acetylarbutin, kofenylarbutin, salidrozid, třísloviny, flavonoidy, organické kyseliny jako je citronova, jablecná a benzoová nebo antokyany, karotenoidy a pektin. Také se brusinkám přisuzují antibakteriální vlastnosti, které jsou způsobeny chemickými sloučeninamy, které nazýváme proanthocyanidiny. Tyto látky na sebe navazují škodlivé bakterie jako jsou E.coli a vytváří na nich jakýsi obal, který zabraňuje bakteriím přilnout ke stěnám zažívacího traktu a močových cest.

Použití brusinek je možné třeba proti průjmům, zánětům nebo jako vitaminovou bombu, která je účiná proti herpes viru typu 2, který způsobuje nejčastěji opary. Jsou také vhodné v prevenci zubního kazu a chrání zuby nejen před zkažením ale také před zubním kamenem. Nedávné výzkumy předpokládají, že sloučeniny obsažené v brusinkách mohou zabránit streptokokům či jiným bakteriím v ústech. Díky obsahu antioxidantů jsou brusinky se brusinky také doporučují jako prevence nebo podpůrná léčba při boji s rakovinným bujením a srdečními chorobami. Zvyšují podíl „dobrých“ tuků, které zpomalují růst rakovinných buněk jater a prsu. Brusinky jsou velmi vhodné také pro diabetiky.

Toto trpké ovoce však nemusí být pro každého. Pokud budete pít brusinkové džusy po litrech, může být tato konzumace spojena s podrážděným žaludkem nebo průjměm a pokud je člověk náchylnější na ledvinové kameny, může pití brusinkové šťávy zvýšit riziko jejich vzniku. Také se někteří vědci domnívají, že konzumace brusinkových šťáv, kompotů, džusů apod. může narušovat účinky léků na ředění krve, jako je například warfarin.

Stále je ale možné říct, že pozitivní účinky brusinek převažují nad jejich nedostatky a proto bychom je měli do našeho jídelníčku zařadit nejen ve chvíli, kdy si dopřejeme lžičku brusinek ke svíčkové. Brusinky se nemusí jíst pouze syrové, ale dají se zavařovat a připravovat z nich mamelády, kompoty nebo šťávy. Můžeme je přidávat do kaší, různých musli směsí nebo jogurtů a výborné jsou také brusinkové čaje. Brusinky můžeme také usišit a vzhledem k množství minerálních látek a vitaminů jsou především v zimě skvělým zdrojem rychlé energie. Z brusinek jsou také hodnotné listy, ze kterých se připravují nejen čaje, ale také bylinné obklady. Nejvhodnější doba na konzumaci brusinek je od září do prosince.

MERUŇKY – OVOCE ZDRAVÍ

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ovoce | Posted on 09-09-2010

Meruňky obsahují tolik zdraví prospěšných látek, že se jim oprávněně říká „ovoce zdraví“. Oranžová barva signalizuje velké množství beta-karotenu, což je antioxidant velmi účinný například v prevenci nádorových chorob.

Předpokládá se, že název tohoto ovoce má původ v Arménii a proto se jim také říká “arménské jablko“. V Číně byla meruňka známá již před 4000 lety. Přestože v Asii se tyto peckovice objevovaly již tisíce let před našim letopočnem, na naše území se dostaly z Říma až v 17.století. Avšak přesná doba, kdy byly meruňky objeveny, nelze říct se 100% jistotou.

Meruňky se řadí mezi peckovice a mají žlutou, oranžovou nebo načervenalou barvu. Meruňky dozrávají uprostřed léta a nezralé plody mají kyselou chuť. Zralé a na sluníčku dozrálé meruňky jsou sladké, avšak pokud jsou přezrálé, je dužina cukernatá, blátIvá, ale chuť je stále sladká.

Tento druh ovoce patří mezi nejzdravější. Mají omlazovací efekt, posilují vlasy, nehty i pokožku a také podporují imunitu. Také zlepšují zrak a dobře působí i na astma. Meruňky jsou jedním z nejlepších zdrojů přírodního organického železa a dalším významným prvkem je křemík a draslík. Ovšem nepostradatelná je také vláknina a velký obsah antioxidantů, které brání volným radikálům a rakovině. Díky vitaminu A, který známe jako beta-karoten se v létě opálíme krásně dohněda. Meruňky obsahují i vitaminy skupiny B, například vitamin B1 (thiamin), který se podílí na vedení nervových impulzů a také vitamin C, který zvyšuje fyzickou výkonnost a u pacientů po kardioverzi (odstranění arytmii) snižuje riziko návratu fibrilace síní a posiluje obranyschopnost. Draslík, který je v meruňkách vysoce zastoupen reguluje srdeční tep a tlak a udržuje množství tekutin v buňkách. Také dokáže přeměňovat krevní cukr na glykogen. Niacin, neboli kyselina nikotinová, se podílí na mnoha metabolických reakcích v těle a kyselina listová snižuje riziko demence. Tato kyselina mí také vliv na vznik Alzheimerovy choroby a je prevencí proti vysokému tlaku. Meruňky obsahuijí i kyselinu pantotenovou – vitamin B5, který je velice důležitý pro tvorbu mastných kyselin a nedostatek této kyseliny může způsobovat depresi, špatné trávení i vředy. Velmi zdravé jsou sušené meruňky, které je vhodné konzumovat při zácpě. Stačí 3 kusy tohoto ovoce denně a je po starostech. Jen půl šálku sušených meruňek denně poskytne téměř celou doporučenou dávku beta-karotenu a také zhruba 20 % denní dávky železa.

Zralé meruňky mají asi 85% vody a vařením se zničí jejich živá síla. Čerstvé meruňky jsou skvělou součástí ovocných, ale i zeleninových salátů a jsou také vynikající v moučnících a jiných sladkostech. Meruňky se také suší, ale nejčastěji se zavařují do kompotů a marmelád. Meruňky si ale velice rozumí také se sýry s bílou či modou plísní, které se mohou vyšlehat do pěny. Se sýrem se dají podávat také sušené meruňky marinované v alkoholu nebo rozvařené a okořeněné badyánem, tymiánem či rozmarýnem. Lze je také ogrilovat na snítce rozmarýnu a podávat třeba s ananasem. Meruňky mají velké využítí, jen se člověk nesmí bát zkoušet kromě tradičního i nové pojetí.

Před vypeckováním se doporučuje meruňku lehce poválet v dlani, protože dužina se tak snadněji oddělí od pecky. Pokud chceme meruňky oloupat, je potřeba je nejprve ponořit do vroucí vody a pak rychle zchladit. Loupání je poté mnohem snazší a není potřeba meruňky pasírovat přes síto. Pokud si doma samy vyrábíte kompot z tohoto ovoce, zkuste ho tentokrát obzvlášnit netradičním kořením jako je hřebíček, badyán a plátkem pomeranče nebo také mátou a kolečky citróny. Budete příjemně překvapeni.

KRÁLOVSKÉ OVOCE – JAHODY

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ovoce | Posted on 05-09-2010

Jahody jsou velmi zdravé ovoce, které výborně chutná a snadno se pěstuje. Proto patří mezi nejrozšířenější plody, které se pěstují snad na všech zahrádkách.

Historie jahodníku je mnohem starší, než sama královská monarchie. Archeologové totiž zjistili, že již člověk z doby kamenné si pochutnával na planě rostoucích jahodách. První dochované zprávy o jahodách, a to především o jejich léčebných účincích, pocházejí od známého řeckého lékaře Hippokrata. Jahody byly pěstovány již ve starém římě a ve středověku přišli na chuť i mlsní mnichové, kteří je pěstovali v klášterních zahradách.

Nová epocha v pěstování a šlechtění velkoplodého jahodníku začala někdy v průběhu 17.století po objevení Ameriky. Nejprve byly do Evropy dovezeny sazenice jahodníku virginského a o něco později byly přivezeny rostliny jahodníku z Jižní Ameriky, které všem velmi zachutnali. Jednalo se o jahodních chilský. Právě tyto dva druhy velice zachutnaly francouzskému králi Ludvíkovi XV., který po svém zahradníkovi Antoinu Duchesne požadoval stále nové lahůdky. Tohoto zahradníka napadlo zkřížit jahodník virginský s chilským a tak světlo světa spatřila nová odrůda s mnohem většími a lahodnějšími plody. Tento nový druh nazval jahodník ananasový.

V České republice se o popularizaci pěstování jahod zasloužil koncem 19.století na Neveklovsku propagátor Rudolf Strimpel. Světový sortiment jahod čítá mnoho set odrůd a pěstují se na ohromných plantážích v USA, Španělsku, Francii, Itálii, Japonsku, Polsku, Rusku a v mnoha jiných zemích. Roční produkce je více než dva miliony tun a jahody představují velmi výnosný vývozní artikl.

Jahody obsahují z 87% vodu a jsou bohatým zdrojem vitaminů A, B, C, E a také minerálních látek, zejména bóru, draslíku, fluoru, fosforu, hořčíku, kobaltu, síry a vápníku. Obsahují překvapivě mnoho vláknin, měkkých a lehce stravitelných. Naopak neobsahují mnoho přírodního cukru, takže mohou být doporučovány při nejrůznějších dietách. Obsahují také organické kyseliny, které dodávají jahodám charakteristickou vůni a chuť. Bohužel díky těmto organickým kyselinám, jako je jablečná, citronová, chininová, šťavelová a salicylová, jsou na jahody někteří lidé alergičtí. Plody jahod posilují metabolismus a pomáhají při léčbě chorob srdce a cév. Také pomáhají při chudokrevnosti, dně, močových a žlučových kamenecha mají protizánětlivý účinek, snižuje horečku a zmírňuje nachlazení.

V lidovém léčitelství se využívaly k pročištění zažívacího traktu a zlepšení látkové výměny. Navíc výrazně zvyšují sexuální výkonnost, což je dáno vysokým obsahem zinku v semínkách tothoto ovoce. Zinek je přitom nejdůležitější minerál ovlivňující sexuální výkonnost – u mužů aktivuje spermie a ovládá množství a sekreci mužského hormonu testosteronu, u žen pomáhá dosáhnout orgasmu a pomáhá rychleji se vzrušit. Čerstvě natrhané jahody jsou sladké, chutnají skvěle a přitom obsahují výjimečně málo kalorií. V hrníčku jahod je pouhých 45 kalorií (188 kJ).  Obsahuje také kyselinu ellagovou, která brání karcinogenům měnit zdravé buňky v nádorové. Kromě jahod tuto kyselinu obsahují pouze dva jiné druhy ovoce – třešně a hroznové víno.

Z jahod je možné připravit džemy, marmelády, kompoty a rosol. Také je možné z nich vyrobit víno či mošty. Jahody jsou výborné se šlehačkou nebo podávané s trochou cukru. Připravují se z nich dezerty jako jsou různé krémy, ovocné saláty, pohíry, zmrzliny, bublaniny ale i studené ovocné polévky. Ideální jsou také jako ozdoba jiných pokrů. Jahody si zaslouží zařazení do našich jídelníčků a to nejen pro jejich vynikající chuť, ale také pro blahodárné účinky na lidský organismus.

KIWI

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ovoce | Posted on 03-09-2010

Kiwi pochází z Asie, přesněji z Číny. Ještě v 70.letech minulého století mnozí z nás ani nevěděli, že ovoce kiwi vůbec existuje. Dnes je kiwi již běžným ovocem, které je možné najít v sortimentu každého většího obchodu. Jedná se o hnědé plody pokryté jemnými chloupky, velikostně se podobá rajčeti. Po rozkrojení je ostře zelené s pravidelně uspořádanými černými pecičkami. Konzumovat se dá damotné, díky měkké dužině se dá vyjídat lžičkou, nebo jako přísada do ovocných salátů, jde svou sladko kyselou chutí příjemně osvěží.

Semena kiwi začala cestovat světem a brzy se rozšířila do Japonska a na Sibiř. Počátkem 20.století bylo toto ovoce představeno Novému Zélandu. Když lidé poprvé ochutnali kiwi, mysleli si, že se chutná po angreštu a proto jej pojmenovali čínský angrešt či angrešt Číňana. S angreštem však kiwi nemá nic společného. V současné době je největším producentem kiwi Itálie a hned za ní se drží Nový Zéland, Chile, Francie, Japonsko, Řecko a USA. Kiwi může být pěstováno ve většině mírných klimatech s adekvátními letními teplotami. Kiwi dostalo svůj nový název podle národního ptáka Nového Zélandu – Kiwi. V roce 1974 se tento název stal oficiálním obchodním jménem.

Jen málokteré ovoce obsahuje tolik vitaminu C jako kiwi, které pokrývá příjem denní dávky. Díky vitaminu C, i v kombunaci s hořčíkem, podporuje kiwi látkovou výměnu, zpevňuje cévy a žíly, posiluje imunitní systém a zlepšuje vidění. Vitamin C je důležitý antioxidant, který ním pomáhá zvládat stresy a zvyšuje schopnost soustředit se. Tento vitamin také podporuje tvorbu hormonů pro dobrou náladu. Konzumace kiwi přispívá ke zdravé funkci srdce a svalů, k růstu kostí, pomáhá při krvácení z dásní a paradentóze. Je také významným zdrojem energie pro sportovce. Díku vysokému vitaminu C, který zpevňuje vaziva, může pomoci při namožení vaziv a nebo podvrtnutému kotníku. Oproti banánu obsahuje nižší obsah draslíku, ale obsahuje antioxidant E a je bohaté na některé bílkoviny, které však jsou pro mnohé lidi alergenem. Kiwi se doporučuje konzumovat především v zimních měsících , protože je výbornou prevencí chřipek, nachlazení a rýmy.

Kromě zeleného kiwi je známé i kiwi zlaté, které se od tradičního neliší jen barvou dužiny, ale také tvarem. Špička naproti stopce je více kulatá a tvar tak více připomíná vejce nebo hrišku. Také chloupky na slupce jsou minuaturní a díky tomu je mnohem citlivější na poškození a dozrává dříve. Oproti zelenému kiwi je to zlaté sladší, jemnější a není tak kyselé. Avšak i přes celosvětový vývoz není zlaté kiwi tak známé a rozšířené jako klasické zelené.

Kiwi nemusíme jíst jen syrové, ale můžeme jej i tepelně upravovat. Díku změkčovacímu enzymu se příliš nedoporučuje kiwi používat v dezertech a moučnících, které obsahují mléko nebo mléčné výrobky. Kiwi chutná nejlépe v čerstvém stavu, kdy jej nemusíme ani loupat, ale dělají se z něj i kompoty, koláče, ovocné dezerty, marmelády a používá se ke zdobení dezertů a výrobků studené kuchyně. Kiwi se dá také použít při výrobě džusů nebo míchaní koktejlůa  je možné jej i sušit.

Plody bychom při výběru měli jen lehce ohmatat. Příliš tvrdé kiwi je nezralé, má méně šťávy a je kyselejší a doporučuje se takové kiwi nechat dozrát v teple. Naopak příliš měkké kiwi radši nekupujte, pokud z něj nechcete připravit marmeládu. Kiwi se zpravidla výrazně chemicky neošetřuje tak jako citrusy a přitom ho můžeme skladovat delší dobu. Při vhodných podmínkách může vydržet až 5 týdnů.

JABLKA

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ovoce | Posted on 31-08-2010

Jablka jsou nejběžnějším ovocem a jeho barva a tvrdost slupky určují typ odrůdy. Je možné koupit jablka žlutá, zelená, ale i červená nebo žíhaná. Rozlišujeme tři hlavní druhy podle doby sklizně a to letní, podzimní a zimní.

Sušená jablka, označované jako křížaly, prospívají našemu trávicímu traktu. Čerstvá jablka obsahují velké množství vitaminu C a také látky, které napomáhají lidskému organismu snižovat riziko rakoviny. Říká se, že dvě čerstvá jablka denně dokáží upravit náš metabolismus a chrání mozek před Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou. Jablka neobsahují skoro žádné bílkoviny, naproti tomu mnoho vody, ale málo cukrů. Plody jsou bohaté na stopové prvky jako je draslík, který je nezbytný pro správné vyvážení vody, pro přenos nervových podnětů, funkci střev a činnost svalů. Jablka také snižují krevní tlak, cholesterol a hladinu krevních tuků. Posilují imunitní systém, krevní oběh a také srdce. Dokáží stabilizovat hladinu cukru v krvi, zlepšují činnost střev a normalizují mikroflóru ve střevech. Slupka obsahuje nenasycené mastné kyseliny, hořčík, karoteny a železo. Jablka obsahují kromě vitaminu C také vitaminy B a to především B1, B2, B6 a B12. Také obsahují vitaminy A, E a K, kyselinu pantotenovou, kyselinu listovou, niacin, biotin a cholin.

Využítí jablek je bohaté a konzumovat je můžeme buď čerstvé nebo sušené. Pokud z jablek odstředíme šťávu, získáme velké množství vlákniny, vitaminů, minerálů a přírodního cukru v jedné sklenici. Pomocí destilace lze i z jablek získat pálenku, tzv. jabkovici. Z čerstvých jablek můžeme připravovat kompoty, džemy, marmelády a také je přidávat do koláčů , závinů nebo buchet. Připravují se z nich výtečná jablečná povidla a vyrábí  mošty i džusy.  Jablka slouží i jako aroma do jiných jídel, jako jsou kečupy nebo přesnídávky. Při tepelné úpravě ztrácí jablka až 70% vitaminu C, proto se doporučuje konzumovat jablka spíše syrová.

Jablka také obsahují pektin, který váže v žaludku tuky a cholesterol a napomáhá jejich snadnějšímu vylučování. Ve srovnání s ostatními druhy ovoce je obsah pektinu v jablku vysoký – až kolem 1 %.  Kdo si hlídá linii, najde v jablkách spolehlivou oporu díky malému množství kalorií.  Pokud trpíte problémy se spaním, může určitou pomoc v nouzi poskytnout jedno jablko, sklenka moštu nebo jablečný čaj před spaním. Častou příčinou nočního probouzení je totiž pokles hladiny krevního cukru. Díky ovocnému cukru v jablku zůstává obsah cukru v krvi delší dobu konstantní. Vitaminy skupiny B, hořčík a různé další rostlinné látky mají zase uklidňující účinek na nervy a tím pomáhají při usínání.

BANÁNY

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ovoce | Posted on 15-07-2010

Podle archeologických nálezů byly rostliny podobné banánovníku známé již před 8 000 lety př.n.l.. První nejznámější písemná zmínka je z roku 327 př.n.l., kdy Alexandr Veliký objevil jeho chuť v Indii. První organizovaný sad se podle budhistických textů objevuje kolem roku 200 našeho letopočtu v Číně. Pote se banány šířili po celé Africe a v roce 1502 byly portugalskými kolonisty vybudovány první banánové plantáže v Karibiku a střední Americe.

Banán je ovoce protáhlého tvaru a mívá váhu kolem 120 až 200 g. Při nízkých teplotách šednou a ztrácí se jejich chuť. Banány jsou pochoutkou a zpestřením kazdodenního jídelníčku. Kromě tradičních „ovocných „ banánů existují také banány „zeleninové“. Obsahují větší množství škrobu, jsou zelené a syrové se téměř nedají jíst. Obsahují totiž velké množství taninu, takže jsou trpké. Tanin se díky kuchyňské přípravě ztrácí. Dá se smažit, vařit, péct a v podstatě nahrazují brambory. Běžná je i banánová mouka, vaří se banánové pivo, kečupy nebo se destilují na banánový gin.

Zralé banány obsahují az 22% sacharidů (glukóza, sacharóza a fruktóza), 75% vody a zbytek tvoří minerály a stopové prvky. Díky vysokému obsahu sacharidů jsou banány lehce stravitelné a proto si je pochvalují především lidé s nemocným žaludkem. To však platí pro zralé banány, protože zelené způsobují plynatost. Banány obsahují velké množství draslíku, který chrání srdce, sodíku, vápníku, zinku, manganu, molybdenu a hořčíku, který mírní křeče, bolesti hlavy a posiluje svaly.

Obsahuje také aminokyselinu tryptofan, která nám pomáhá klidně usnout a aminokyselinu tyrosin, která se uplatní při hlubokém, nerušeném spánku. Bánány jsou ovoce, které uklidnují naše nervy a drží naše emoce na uzdě.

Panuje mýtus o tom, ze se po banánech tloustne. Opak je pravdou, protože jeden středně velký banán obsahuje pouze 0,4 g tuku a 16 g sacharidů, velký banán obsahuje zhruba 602 mg sodíku, 2 g proteinu, 4 g vlákniny a pouze 140 kalorií. Je tedy skvělý při redukci tělesné hmotnosti, protože neobsahuje téměř žádný tuk a dokáže zasytit. Navíc obsahuje zásadité látky, které pomáhají v odkyselení organismu.

Banány jsou výborné v ovocných salátech, do moučníku, při přípravě masa, je možné je grilovat, smazit, péct… Před přípravou je však potřeba je pokapat citronovou šťávou, protože po oloupaní rychle hnědnou.

Když si banány koupíme, v žádném případě je neukládáme do ledničky. Pokud je tam dáme tak zčernají a ztratí chuť. Nezralé banány necháváme dozrát při pokojové teplotě.