PRŮVODCE TRADIČNÍ PŘÍPRAVOU BYLIN

0

Posted by Lucasinka | Posted in Bylinky a koření | Posted on 08-12-2013

V dnešní době opět roste zájem o léčivé účinky rostin, které od nepaměti lidstvo využívalo. Domácí příprava je úžasná, ale než se do toho pustíte, je potřeba dobře znát konkrétní byliny, jejich účinky a správnou přípravu.

Pro vnitřní použití se využívají odvary, nálevy, tinktury, maceráty a sirupy, ale znáte rozdíl mezi přípravou a jakou část rostliny je vhodné takto připravovat? Zde je kratké shrnutí:

Odvar je v podstatě bylinkový čaj získaný vařením rostliny ve vodě. Takovýto způsob je vhodný k získání léčivých složek z kořenů, kůry, větví či plodů. Používají se čerstvé či sušené části léčivek, které jsou nasekány na malé kousky. Připravené odvary je dobré pít 3-4krát denně (max. 500ml) a dají se pít jak teplé tak studené. Připravený odvar můžeme uchovat i v lednici, avšak ne déle než 3 dny.

Základní příprava: 20g sušených nebo 40g čerstvé rostliny zalijeme 750ml studené vody a přivedeme k varu. Vaříme na mírném ohni 20-30 minut, kořeny a kůru 30-60 minut. Poté scedíme nebo přelijeme přes plátýnko. Vždy dáváme o třetinu více vody, než kolik potřebujeme výsledného odvaru, protože musíme pamatova na to, že část tekutiny se pomalým varem odpaří.

Nálev je nejjednoduším způsobem zpracování jemných částí rostliny jako jsou květy a listy. Nálevy se připravují tak, ze se určité množství sušených či čerstvých bylinek zalijeme vroucí vodou a nechá se pod pokličkou louhovat. Nálevy je vhodné pít teplé a pro vylepšení chutí můžeme přidat javorový či agávový sirup, případně med. Protože se nálevy obtížně skladují, připravujeme si je vždy čerstvé.

Základní příprava: 1-2 lžíčky sušené či čerstvé směsi navlhčíme a zalijeme horkou vodou. Přiklopíme pokličkou a necháme 5-15 minut louhovat (podle toho, jak silný nálev chceme mít).

Tinktura je vlastně koncetrovaný přípravek, kde byliny jsou naloženy ve vysoko procentním alkoholu a to proto, ze v něm je rozpustných mnoho léčivých látek. Alkohol je zároveň výborný konzervační prostředek, takže takto připravená tinktura vydrží na chladném místě až dva roky. Profesionální bylinné extrakty se obvykle vyrábějí v poměru 1 díl bylinného výtažku ku 1-2 dílům etanolu. Tinktury (méně koncentrované přípravky) se užívají u aromatických surovin a těch, které je lepší užívat po menších dávkách. Vhodné je léčivé rostliny máčet min. V 35-40% pálence nebo režné. Máčením léčivek v alkoholu docílíme silnějšího účinku než u odvarů a nálevů.

Základní příprava: 200g sušené nebo 300g čerstvé léčivé rostliny nasypeme do sklenice a zalijeme 1 litrem pálenky. Necháme odležet minimálně 14 dní na tmavém a chladném místě. Poté scedíme a bylinky ještě vylisujeme. Takto získanou tinkturou naplníme lahvičky z tmavého skla, uzavřeme korkem nebo šroubovací zátkou a užíváme po kapkách.

Macerát je výluh za studena a je vhodný u rostlin, které působením tepla ztrácejí léčivé účinky. Jedná se především o puškvorec, sléz a jmelí bílé.

Základní příprava: Určené množství bylin necháme vyluhovat nejlépe přes noc. Poté scedíme a nalijeme do uzavíratelné nádoby nebo termosky, kterou jsme předtím prilili vroucí vodou.

Sirup se nejčastěji užívá k tišení kašle nebo při bolesti v krku. K přípravě můžeme použít nálev, odvar i tinkturu. V láhvi z tmavého skla uchováváme sirup v ledničce maximálně po dobu 3 mesíců. Skladujeme je raději v lahvích s korkovou zátkou. Protože během skladování může dojít ke zkvašení, je lepší připravovat jen menší množství sirupu.

Základní příprava: Na mírném ohni rozmícháme 100g cukru a 50ml vody. Jakmile směs zhoustne, odstavíme ji a přidáme 50ml tinktury. Zamícháme, přelijeme do připravených, horkou vodou vymytých tmavých lahvích.

Pro vnější použítí můžeme využít obklady, zábaly, bylinkové krémy či lázně a kloktadla.

Obklady jsou velmi účinné především ke zmírnění bolesti hlavy, k čištění poranění a nebo ke zkidnění unavených očí. Čistou tkaninu namočíme do nálevu nebo zředěné tinktury, a přiložíme kůži. Jakmile obklad uschne, znovu ho namočíme a přiložíme na postižené místo. Na obklad se dá použít i bylinná kaše. Ta se vyrobí tak, že vhodné rostliny umyjeme, položíme na vál a válečkem rozmačkáme na kaši. Můžeme použít i hmoždíř. Takto připravenou kaši naneseme na plátno, přiložíme na nemocné místo a navrch položíme vrstvu vatou. Nakonec převážeme teplým ručníkem a můžeme nechat působit i celou noc.

Tip – levandulový obklad – nejprve připravíme silný nálev z 2-3 čajových lžiček sušených květů na 250ml vody. V přikryté nádobě necháme louhovat zhruba 15 minut. Pak nálev necháme zchladnout na tělesnou teplotu. Do nálevu namočíme bavlněnou žínku nebo ručník a přiložíme na postižené místo

Zábaly jsou využívány k podpůrnému léčení natažených svalů, vymknutí či zlomenin. Také pomáhají při vytahovaní cizích předmětů z kůže, ale i na problematickou pleť. Dostatečné množství čerstvé byliny nakrájíme a rozmixujeme. Je-li potřeba, můžeme naředit vodou. Měla by vzniknout hustější kaše, kteoru naneseme na bavlněnou tkaninu. Postižené místo před přiložením potřeme trochou tělového oleje, aby se zábal nepřilepil ke kůži.

Tip – zapařovací zábal – sítko s čerstvými nebo sušenými bylinkami zavěsíme nad hrnec s vařící vodou. Teplé a změklé bylinky zabalíme do tenkého pláténka a přiložíme na ošetřované místo. Převážeme šátkem a zpevníme. Velmi účinné jsou zábaly z přesličky. Necháme působit minimálně dvě hodiny, ale můžeme nechat i přes noc. Při proceduře nesmí vzniknout pocit chladu.

Bylinkové krémy ulevují především od podráždění kůže, svědění i lehčích popálenin. Pomáhají ale také hojit rány a infekce. Pokud si krém vyrobíme doma, pamatujme na to, že mají krátkou trvanlivost. Tu můžeme prodloužit několika kapkami levandulového esenciálního oleje. Jako základ na bylinkový krém zvolíme neparfémovaný a nemastný krék do kterého přidáme tinkturu v poměru 1 díl tinktury na 10 dílů krému. Nemáme-li po ruce tinkturu, je možné použít i esenciální olej vhodný k vnějšímu použití jako je olej z tea tree či levandule.

Bylinkové lázně připravíme přidáním vhodných bylinek do cca 5 litrů vody a vše společně asi 15 minut povaříme. Odvar vlijeme do lázně. Ovšem snazší je sušené bylinky vložit do bavlněného pytliku, který ponoříme do vody už při napouštění vody, protože se bylinky budou louhovat po celou dobu koupele.

Kloktadlo je výborné především na bolesti v krku a různá nachlazení či bolesti zubů a dásní. Nejvíce využívaný je hřebíček, nať šalvěje, rozmarýn a heřmánek. Čerstvé nebo sušené byliny se krátce povaří a nechaji se louhovat dalších 15 minut. Poté necháme vychladnout

Tip – hřebíčková voda – 1 vrchovatou polévkovou lžíci hřebíčku zalijeme 500ml vařící vody a uzavřeme v termosce nebo horkou vodou vymyté sklenici s víčkem. Necháme louhovat alespoň 2 hodiny, nejlépe však přes noc. Poté scedíme a používáme při bolestech krku, bolestech zubů či dásní.

Inspiraci jsem čerpala ze stránek www.zijemenaplno.cz

ASAFOETIDA

0

Posted by Lucasinka | Posted in Bylinky a koření | Posted on 29-05-2013

Asafoetida je koření druhu Ferula, které divoce roste od východního Středomoří až po střední Asii. Z rostliny se využívá mléčná šťáva z kořene, která po usušení zhnědne a vypada trochu jako pryskyřice. Prášková asafoetida je usušená mléčná šťáva smíchaná s rýžovou moukou, která sice umírní výraznou chuť samotné asafoetidy, ale usnadní její používání.

Jedná se o koření, které je pro lidský organismus velmi prospěšné. Toto účinné koření s mnoha léčebnými efekty je však potřeba používat do pokrmů velmi opatrně, jelikož se jedná o velmi aromatické koření s typickým sirným zápachem. I proto je občas nazývano „Čertovo lejno“. Občas může toto koření působit dráždivě na zažívání a abychom se těmto problémům vyhnuli, je dobré ji před použitím krátce osmahnout.

Asafoetida podporuje výrazně chuť k jídlu a podporuje detoxikaci těla. Pomáhá při nachlazení a to především při suchém kašli a astma. Zlepšuje funkci lymfatického systému. Napomáhá přizpůsobení organismu sezónním změnám a díky antiseptickým složkách léčí mnoho různých zánětů. Likviduje červovité parazity v těle jako třeba škrkavku nebo roupy dětské. Zklidňuje nervový systém a doporučuje se používat při mnoha srdečních chorobách. Může mít mírně projímavý účinek, snižuje plynatost a uvolňuje zablokovanou stolici po různých dietních chybách.

V kuchyni je možné ji přidávat do rýže a nebo ji míchat s různými moukami. Díky tomu, že snižuje plynatost, doporučuje se použít do luštěninových pokrmů například s čočky a fazolí. Asefoatidou je možné nahradit v pokrmech cibuli a česnek. Pokud trpíte nadýmáním či křečema v břichu, je možné šptku tohoto koření přidat do bylinného čaje

PLODY A SEMENA V NAŠÍ KUCHYNI II.

0

Posted by Lucasinka | Posted in Bylinky a koření | Posted on 16-10-2010

TROPICKÝ CITRUS (Citrus aurantium) známý také jako BERGAMOT – požíváme z něj jen sušenou kůru plodů s hořkou pomerančovou příchutí. Před použitím do chleba a moučníků kůru uvaříme do měkka.

MIŘÍK CELER (Apium graveolens) – má v malých dávkách schopnost zvýraznit ostatní chutě. Aromatické listy a semena čistí krev. Je vhodný do salátů, pokrmů z cibule, polévek, omáček, do gratinovaných a zapékaných pokrmů.

HOŘČICE (Sinapis alba, Brassica nigra) – semeno této hojně rozšířené byliny podporuje krevní oběh. Existují tři druhy semen a to žlutá, zelená a černá, která mají nejostřejší chuť. Celá žlutá semena používáme do různých marinád, jelikož mají silné k onzervační účinky. Ostrá palčivá chuť se objeví až po rozemletí semen, z nichž se vyrábí hořčice. Černá hořčice je běžná v indické kuchyni.

ŠEBREJ KMÍNOVÝ (Cuminum cyminum) – s lahodnou aromatickou a zemitou příchutí se často užívá v asijské a mraocké kuchyni. Šabrej je důležitou složkou směsi koření kari. Semena můžeme použít v celku nebo rozemletá. V indické kuchyniá se semna nejprve opraží nebo osmaží v oleji.

BADYÁN (Illicium verum) – jsou nezaměnitelné plody stále zeleného čínského keře badyánovníku pravého. Silně aromatický olej obsažený v badyánu připomíná anýz, ale má ostřejší a hořčí chuť. Badyán je vhodný na přípravu čaje, nápojl a dezertů.

TAMARIND (Tamarindus indica) – jsou lusky i dřeň tropického stromu. Tamarindové lusky jsou  nepostradatelnou součástí asijské kuchyně a k dostání jsou jak sušené plody, tak i koření ve formě pyré.

MÁK SETÝ (Papaver somniferum) – je užíván pro výrobu opia. Semena jsou zcela bez zápachu a pražením získají ořechvou příchuť. Semena máku užíváme především na ozdobu nebo jako náplň do různých druhů pečiva.

VANILKOVNÍCH PLOCHOLISTÝ (Vanilla planifolia) – je liánovitá rostlina, z níž sbíráme nezralé lusky. Plody musí projít fermentací, aby se rozvinula jejich typická vůně. Poté z nich sušením vzniknou černohnědé tobolky. Koření vanilin ve formě bílých krystalků získáme podélným rozříznutím vanilkového lusku. Vůně se začne uvolňovat tehdy, ponoříme lusky do teplého mléka. Vanilka se skvěle hodí do všech druhů dezertů. Vanilkový cukr se skládá ze synteticky zpracovaného cukru a vanilinu.

PLODY A SEMENA V NAŠÍ KUCHYNI I.

0

Posted by Lucasinka | Posted in Bylinky a koření | Posted on 16-10-2010

ANÝZ VONNÝ (Pimpinella anisum) – má nasládlou aromatickou chuť připomínající trochu lékořici. Mírní křeče a jemně ulehčuje trávení. Semena používáme nejčastěji jako chlebové koření a to buď samostatně nebo v kombinaci s kmínem a fenyklem. Anýz je vhodný na přípravu čaje a hodí se do zelných a cibulových polévek.

PÍSKAVICE ŘECKÉ SENO (Trigonella foenum-graecum) – patří mezi luskoviny. Semena mají kořeněnou, trochu nahořklou příchuť a užívají se do směsi koření k ari. Pískavice povzbuzuje látkovou výměnu a je velmi bohatá na železo, fosfor a lecitin.

JALOVEC OBECNÝ (Juniperis communis) – má svěží aromatickou lesní příchuť. Keře kvetou na jaře, ale plody dozrají až za tři roky. Jalovec povzbuzuje chuť k jídlu, má močopudné účinky a usnadňuje zažívání. Sbírají se zralé modré kuličky, ale nedoporučuje se sníst více než 5 kuliček najednou. Při ledvinových potížích se konzumace jalovce vůbec nedoporučuje, jelikož i v malých dávkách dráždí ledviny. Kuličky používáme do kyselého zelí, marinád, zapečených pokrmů a na výrobu jalovcové kořalky.

FENYKL OBECNÝ (Foeniculum vulgare) – je víceletá bylina s aromatickými nasládlými semeny. Existuje i jednoletý kultivar s hlízovitě zbytnělou bází, který užíváme jako kořenovou zeleninu. Semena fenyklu povzbuzují trávení a mírní tvorbu plynů. Z fenyklových semen lze připravit chutný čaj, dále jsou vhodná do chlebového koření, a to buď samostatně nebo ještě v kombinaci s kmínem a anýzem.

KARDAMON OBECNÝ (Elettaria cardamonum) – je plodem indické liliovité rostliny příbuzné se zázvorem. Koření má silnou aromatickou chuť a je nejdůležitější součástí směsi koření Garam Masala. Užívá se především v indické kuchyni do kari a do rýžových pokrmů.

KMÍN KOŘENNÝ (Carum carvi) – roste divoce na suchých loukách v celé zemi. Dříve se užívala celá rostlina. Kořen se vařil, listy se přidávaly do salátů a polévek, semena se užívala jako koření do zelných pokrmů, do kysaného zelí a do chleba. Olej obsažený v semenech kmínu povzbuzuje chuť k jídlu, posiluje žaludek a posporuje trávení. Čím severněji se rostlina vyskytuje, tím vyšší obsah kmínového oleje semena obsahují.

MUŠKÁTOVNÍK VONNÝ (Myristica fragrans) – je strom dosahující výšky 10 metrů. Muškátové ořechy jsou vejčité hnědé semeno připomínajících broskev. Jádro je obklopené jasně červeným žilkovaným míškem zvaným muškátový květ. Ořech i květ obsahují stejné éterické oleje, ale květ má jemnější a méně palčivou chuť. V malých dávkách dodá ořech zajímavou chuť omáčkám, makaronům, špenátu, bramborové kaši a dušeným pokrmům.

KOŘENY A KŮRA

0

Posted by Lucasinka | Posted in Bylinky a koření | Posted on 28-09-2010

SKOŘICE – je sušená vnitřní vrstva kůry skořicovníku ceylonského, Cinnamonum zeylandicum. Skořice zrychluje krevní oběh a mírní zažívací obtíže. Podporuje bohaté a těžké vůně pokrmů, kterým dodává silnou příchuť. Je vhodná především do jablečných kompotů.

KURKUMOVNÍK (Curcuma longa) – je příbuzný se zázvorem. Používá se kvůli krásně žlutému barvivu, které může nahradit šafrán. Ve větším množství je kurkuma hořká a má tudíž určitý povzbuzující účinek na vylučování žluči. Kukrumu je možné koupit jak sušenou, tak i čerstvou. Oloupaný kořen vydrží v lednici a je možno z něj odkrajovat podle potřebí. Kurkuma je součístí směsí kari.

ZÁZVORNÍK LÉKAŘSKÝ – ZÁZVOR (Zingiber officinale) – je v Asii již po tisíciletí považován za univerzální všelék na většinu neduhů. Příznivě ovlivňuje trávení, zmírňuje zažívací obtíže a jeho užíváním lze předejít nevolnostem při jízdě autem. Snižuje riziko vzniku krevních sraženin, má protizánětlivé účinky, zmírňuje strnulost a bolesti. Dle některých studií má také protirakovinné účinky. Zázvor je neodmyslitelnou součástí asijské kuchyně a užívá se i na přípravu čaje. Je vhodný do nápojů, salátů, zapečených pokrmů, dezertů, dortů, sladkostí, ale také na chleba. Užívaná část rostliny není kořen, ale hlízovitě ztluštělé oddenky, které po oloupání můžeme vylisovat v lisu na česnek, nakrájet, nasekat nebo pokrájet na tenké plátky. Čerstvý zázvor vydrží v chladničce, avšak nesmí být v plastovém obalu. Oloupaný zázvor je možné i zamrazit a v případě potřeby nerozmražený nastrouhat. K sehnání je i zázvor sušený nebo nakládaný.

KŘEN SELSKÝ (Armoracia rusticana) – se u nás pěstuje již od 11. století. Snadno se množí a proto zplaněl po celé zemi. Kořen obsahuje ostře chutnající éterický olej a toto skvělé koření povzbuzuje krevní oběh a stimuluje činnost žaludku a střev. Křen je obzvláště chutný v kombinaci s červenou řepou, ale je vhodný i do omáček a zálivek. Kořen má i konzervační účinky a skvěle se tak hodí do zavařovacích nálevů. Použít můžeme jemně nasekané listy i květy, které mají méně palčivou chuť a skvěle ochutí saláty, omáčky i zálivky. Pokud nemáte rádi česnek, je možné jej ve všech receptech nahradit křenem.

BYLINKY II.

0

Posted by Lucasinka | Posted in Bylinky a koření | Posted on 26-09-2010

LIMETOVÉ LISTY – jsou silně aromatické lsity tropického stromu Citrus aurantifolia. Listy se užívají v asijské kuchyni stejně jako listy vavřínu.

LIBEČEK LÉKAŘSKÝ (Levisticum officinale) – je odolná bylina se zklidňujícími účinky, posiluje činnost žaludku a mírní plynatost. Bylina má silnou kvasnicovou vůni, připomínající celer. Má velmi silnou chuť, takže k ochucení polévky či pokrmu stačí pouze malý kousek listu. Roslina dokáže potlačit ostatní chutě.

MAJORÁNKA ZAHRADNÍ (Origanum majorana) – je rostlina příbuzná s dobromyslí, Má jemnou, trochu nasládlou chuť a příjemně vodí. Bylinka tiší bolesti a křeče a obsahuje velké množství ochranných látek, např. terpenů a flavonoidů. Majoránka je klasickým polévkovým kořením a lze ji použít stejně jako dobromysl do salátů, pokrmů z rajčat a na pizzy.

MÁTA (Mentha) – se velmi snadno rozrůstá a různé druhy máty se mezi sebou kříží. Existuje celá řada kultivarů – máta peprná (M.piperita), máta kadeřavá (M.spicata) a citronová (M.citrata) s citronovou a jablečnou vůní. Máty jsou bohaté na ochranné látky, např. terpeny a flavonoidy. Používáme ji na přípravu čaje a ke zdobení moučníků nebo nápojů.

DOBROMYSL OBECNÁ (Origanum vulgare) – má silnou, kořeněnou, trochu nahořklou chuť. Roste divocce po celé Evropě a lze ji snadno pěstovat. Bylina obsahuje velké množství ochranných látek, které mírní bolesti a křeče. Dobromysl je vhodné k ombinovat s bazalkou a hodí se do salátů, především do řeckého salátu, do pokrmů z rajčat a na pizzu.

PETRŽEL ZAHRADNÍ (Petroselinum crispum) – je rostlina velmi bohatá na živiny a obsahuje vysoké dávky flavonoidu apigeninu. Bylina povzbuzuje chuť k jídlu, má slabé močopudné a protizánětlivé účinky. Petržel zahradní s plochými listy má silnější chuť než petržel kadeřavá. Nadrobno nasekaná petržel pozvedne chuť veškerých pokrmů, salátů a polévek.

ROZMARÝNA LEKÁŘSKÁ (Rosmarinum officinalis) – znamená latinsky „mořská rosa“. Rostlina má čerstvou kafrovou chuť připomínající jehličí. Má pozitivní vliv na srdce a krevní oběh. Obsahuje mimořádné množství ochranných látek, např. flavonoidů a terpenů. Hodí se především k česneku a petrželi. Nepoužíváme však příliš velké množství byliny, protože její silná chuť pak přebije ostatní chutě. Rozmarýna je skvělé koření především do pokrmů z rajčat.

ŠALVĚJ LÉKAŘSKÁ (Salvia officinalis) – má krásné modrozelené listy. Je to nenáročná trvalka a léčivá bylina. Listy vydávají silnou kořeněnou vůni a lze z nich připravit skvělý čaj. Šalvějový čaj má slabé povzbuzující účinky, je vhodný při bolesti v krku a snižuje pocení. Obsahuje velké množství ochranných látek, např. flavonoidů a terpenů.

TYMIÁN OBECNÝ (Thymus vulgaris) – roste divoce ve Středomoří a má skvělou aromatickou kořeněnou chuť. Má antibakteriální a ztišující účinky. Obsahuje vysoké procento ochranných látek, např. terpenů a flavonoidů. Tymián je spolu s petrželí, pažitkou a vavřínem součástí klasického francouzského bouquet garni. Existují různé kultivary, např. citronový tymián (Thimus cirtiodorus) s krásnou citronovou vůní. Tymián je vhodný do pokrmů z cibule, fazolí a hub a dodá chuť veškerým pokrmům z rajčat.

RUKEV BAHENNÍ (Rorippa nasturtium-aquaticum) – se dříve vyskytovala u vodních toků. Listy bohaté na živiny mají kořeněnou nahořklou chuť a jsou vhodné do salátů. Rukev lze snadno pěstovat. Když stonky ponoříme do nádoby s vodou, rostlina pustí kořínky a pak jí můžeme přesadit do hlíny.

ŠŤOVÍK KYSELÝ (Rumex acetosa) – roste na vlhkých loukách. Díky kyselé chuti je vhodný do salátů, omáček a polévek. Šťovík je nenáročná rychle rostoucí bylina.

BYLINKY I.

0

Posted by Lucasinka | Posted in Bylinky a koření | Posted on 21-09-2010

BAZALKA PRAVÁ (Ocimum basilicum) – je lahodná bylina, která nelépe chutná čerstvá. Je příbuzná s mátou a je velice bohatá na terpeny a flavonoidy. Má zklidňující účinky, tlumí křeče a usnadňuje trávení. Dnes v obchodě najdeme různé druhy bazalky, například limetovou, citronovou a skořicovou. Chutný je bazalkový čaj, který je vhodný k těstovinám a veškerým pokrmům z rajských jablek. V asijské kuchyni se používá druh bazalky s poněkud štiplavou chutí, která připomíná hřebíček. K nejchutnějším druhům patří bazalka thajská Siam-Queen s lékořicovou příchutí. Červená a řecká keříčková bazalka roste bujně a je velice dekorativní. Rady pro pěstování: K dostání jsou semena různých druhů, ale můžeme si koupit bazalku také v květináči a postupně ji sklízet. Daří se jí nejlépe při teplotě do 20 stupňů a vyžaduje hojnou zálivku s dostatkem živin. Zaštipováním výhonků se rostlina rozkošatí.

MEDUŇKA LÉKAŘSKÁ (Melissa afficinalis) – má zklidňující účinky na nervy a srdce. Rostlina obsahuje velké množství ochranných látek, např. terpenů a flavonoidů. Meduňku lze snadno pěstovat a při doteku uvolňuje citronovou vůni. Vůně však snadno vyprchá a proto bychom rostlinu měli využívat čerstvou. Jemně posekané lístky meduňky jsou skvělým obohacením salátů a dezertů. Celé listy a větvičky vypadají velmi dekorativně a příjemně ochutí nápoje a ovocné bowle. Lístky můžeme na zimu zamrazit do ledových kostek.

KOPR VONNÝ (Anethum graveolens) – je starou kulturní bylinou patřící do stejné čeledi jako petržel, fenykl a mrkev. Používáme semena i listy. Semena podporují trávení a pomáhají při nadýmíní. Kopr je bohatý na ochranné látky, např. na terpeny a flavonoidy. Listy kopru můžeme zamrazit v nádobce a z ní pak podle potřeby odebírat. Je vhodný do salátů, olejů, omáček, teplých a zapečených pokrmů, ale také do polévek a nálevů.

PELYNĚK KOZALEC „ESTRAGON“ (Artemisia dracunculus) – patří k pelyňkovitým rostlinám. Bylina podporuje chuť k jídlu a má  příznivý vliv na zažívací trakt. Mladé lístky francouzského pelyňku (estragonu) jsou chutným kořením trochu nahořklé chuti. U nás běžný ruský pelyněk má úplně jinou chuť. Díky vysokému obsahu těkavých éterických olejů pouažíváme estragon čerstvý nebo zmražený. Je jednou z bylin patřící do francouzského bouquet garni. Pelyněk je klasickou bylinkou pro ochucení vinného octa a hořčice. Je vhodný do salátů, houbových a zapékaných pokrmů, polévek, omáček a do nálevu na nakládání okurek.

VOŇATKA CITRONOVÁ (Cymbopogon citratus) – je nazývána také jako citronella. Jedná se o tropickou rostlinu hojně užívanou v asijské, především thajské kuchyni. Chutí i vůní připomíná citron. Citronellu můžeme nahradit citronovou kůrou. Oloupeme vnější tuhou slupku a světlou měkkou část rostliny nakrájíme nebo nadrobno nasekáme a vaříme spolu s pokrmem. Ze zbytků lodyhy můžeme připravit lahodný čaj. Voňatku citronovou můžeme také zamrazit. Rady pro pěstování: Můžeme ji pěstovat i na okenním parapetu. Pokud dáme několik lodyh do jedné sklenky s vodou na dně, rostlina pustí kořínky. Řízky pak zasadíme do země a v létě můžeme dát rostlinu v květináči ven.

PAŽITKA POBŘEŽNÍ (Allium schoenprasum) – roste divoce na skalách a suchých loukách. PAŽITKA ČÍNSKÁ (Allium tuberosum) – má jemnou česnekovu příchuť. Obě rostliny jsou trvalky a můžeme je pěstovat na zahradě i v truhlíku. Pažitka je spolus petrželí, čechřicí vonnou a estragonem součástí klasické směsi koření fines herbes. Směs nadrobno pokrájené pažitky, petržele a kopru skvěle ochutí chléb spolu s plátky rajčat a bylinkovou solí.

KORIANDR SETÝ (Coriandrum sativum) – je jedním z nejstarších druhů koření. V asijské kuchyni se užívá čerstvý koriandr stejně jako u nás petržel. Dle milovníků koriandru pozvedne tato bylina chuť většiny pokrmů, především omáček a zálivek. Semena koriandru patří mj.do směsi koření kari. Mají jemnou a lahodnou vůni připomínající trochu vůni pomerančové kůry. Chuť nejlépe vynikne po rozemletí. Semena ztišují křeče a plynatost a podporují trávení.

SATUREJKA ZAHRADNÍ (Satureja hortensis) – patří do stejné čeledi jako máta a vyznačuje se pepřově štiplavou chutí. Dříve byla saturejka velmi běžným a oblíbeným kořením. Saturejku můžeme kombinovat se všemi druhy naťového koření. Působí proti nadýmání a podporuje trávení, takže ji užíváme především do pokrmů z fazolí, čočky a zelí.

KERBLÍK TŘEBULE (Anthriscus cerefolium) – se snadno pěstuje i rozmnožuje. Existuje i víceletá keříčkovitá odrůda kerblíku – čechřice vonná (Myrrhis odorata), kterou lze také snadno pěstovat. Kerblík povzbuzuje chuť k jídlu a čistí krev. Má silnou, trochu nasládlou vůni a chuťově připomíná anýz. Kerblík zvýrazní chuť jakékoli zeleniny i jiných druhů koření. Spolu s petrželí, estragonem a pažitkou je součástí francouzské bylinkové směsi fines herbes. Rostlina obsahuje těkavé aromatické látky, proto se doporučuje používat bylinu čerstvou, hluboce zmraženou nebo naloženou ve vinném octu. Mladé lístky jsou chutné i dekorativní především v salátech. Nadrobno nasekaný kerblík používáme místo petržele. Trpkou chuť polévky z kopřiv zmírníme přidáním kerblíku.

VAVŘÍN KRÁLOVSKÝ (Laurus nobilis) – neboli bobkový list je středomořská vytrvalá rostlina se stále zelenými listy. Staří Řekové zdobili vavřínovými věnci olympijské vítěze. Aromatické listy patří do francouzského bouquet garni. Čerstvé nebo sušené bobkové listy jsou vhodné do marinád a nálevů.

BYLINKY A KOŘENÍ

0

Posted by Lucasinka | Posted in Bylinky a koření | Posted on 21-09-2010

V dnešní době je příprava pokrmů opravdovým potěšením díky zajímavým druhům koření ze všech koutů světa, které jsou již běžně k sehnání. Čerstvé bylinky dokážou pozvednout i ten nejobyčejnější pokrm. Silné aroma čerstvých bylin je se sušenými nesrovnatelné a navíc jsou čerstvé bylinky i pěknou ozdobou.

Bylinek si lidé cenili odjakživa. Po mnoho století bylo koření stejně cenné jako drahé kovy. Koření a bylinky byly využívány i kvůli léčivým vlastnostem. Ve středověku se rozšířilo používání bylinek z oblasti Středozemního moře do Skandinávie díky mnichům. Mniši si na bylinkách cenili především jejich léčebných vlastností.

Nyní se vědci stále více zabývají bylinkami a jejich protirakovinnými účinky. Jde především o látky zvané terpeny, které bylinkám dávají jejich charakteristickou vůni. Mnoho vědců provedlo výzkum některých koření, jako jsou chilli, zázvor a česnek, ale ochranné látky jsou nepochybně bohatě zastoupeny i v jiných druzích.

Většina bylinek a koření je bohatá na antioxidanty a také na vitaminy C a E. Obsahují také karotenoidy, flavonoidy, terpeny a minerály. Mohou mít protirakovinné účinky a pravděpodobně dokážou omezit růst již existujících nádorů. Hořké bylinky stimulují činnost ledvin. Některé bylinky jako je třezalka, meduňka nebo hloh také dokáží snižovat vysoký krevní tlak, jehož následkem bývá infakt nebo mrtice. I nízký tlak může být problém, protože bývá provázen slabostí, únavou nebo nedostatkem energie a většina lidí si stěžuje i na bolesti nebo točení hlavy při rychlém vstávání nebo dlouhém stání. Pro povzbuzení srdce se využívá třeba puškvorec nebo rozmarýn či levandule. Pro ty, kteří trpí migrénou by v kuchyni neměla chybět máta, zázvor, levandule, rozmarýn či prvosenka.

Bylinky je velice snadné vypěstovat i doma buď na zahrádce nebo i v květináčích za oknem. Nic nám tedy nestojí v cestě abychom měli po ruce stále čerstvé a krásně vonící bylinky, které nemusíme přidávat jen do jídla, ale můžeme si z nich připravit i výborný čaj, usušit je a uchovat nebo jimi třeba ochutit olej či ocet. Bylinky a koření se uplatňují také v aromaterapii, kde se jejich výtažky přidávají do masážních olejů nebo různých kosmetických přípravků.