BAOBAB – potravina budoucnosti

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ostatní | Posted on 24-08-2016

Baobab prášek je získáván z dužiny plodů afrického stromu Baobab a přímo překypuje nutričními látkami. Díky jejich množství se považuje za jednu z potravin budoucnosti. Schne přirozene uvnitř tvrdé slupky plodů a jednoduchým prosíváním se z ní získává světlý prášek, který má jemně citrusovou chuť.

Prášek z baobabu je velmi účinný antioxidant. Je 2x účinější než brusinky či granátové jablko a 3x vyšší než borůvky. Obsahuje také dostatečné množství vlákniny a proto je ve stravě důležitý pro optimální fungování zažívacího traktu a pro udržení nízké hladiny cholesterolu. Vlákniny obsahuje daleko více než ostatní ovoce a to včetně jablek, broskví, meruňěk a banánů (v sušeném stavu). Navíc převážná část vlákniny je u baobabu tvořena pektinem, který hraje významnou roli ve snižování hladiny cholesterolu. Také se u pektinu hovoří o jeho prebiotických účincích a tedy pozitivnímu vlivu na střevní bakterie.

Baobab obsahuje také velké množství vápníku a to v daleko využitelnějsí podobně než živočišné zroje. Ve srovnání s tzv “superfruits” vykazuje beobab v případě vápníku také daleko vyšší hodnoty.

Jak je známo, hořčík je potřeba pro dobré fungování metabolismu, funkci svalů, pevnost kostí a zubů. Hodnoty hořčíku v baobabu jsou znatelně vyšší než v banánech či meruňkách a rovněž významně převyšuje ostatní druhy ovoce v případě železa.

Pokud se vás “chytne” kdejaký bacil, určitě sáhněte po prášku z baobabu. Obsahuje totiž vysoké množství vitamínu C – ve 100g prášku najdeme 107 mg vitamínu C (DDD je 60mg), což je více než např. V zelí /49mg), pomerančích (50 mg), černém rybízu (80mg), brokolici či kiwi (oboje 90mg).

Pro zachování přínosu baobabového prášku k udržení zdraví je 1 čajová lžička. Při zvýšené zátěže organismu, jako je stres, nemoc, intenzivní fyzický či psychický výkon, je vhodně dávku zvýšit na 2 čajové lžičky. Prášek je možné uplatnit ve všech raw receptech a je skvělou složkou smoothies, různých koláčků, dipů, pudinků, dressingů, muffinů, salátů či zmrzliny.


Navíc – získávání prášků z baobabu je ekologické a etické! Obchod s baobabem má vliv na život těch nejchudších lidí v odlehlých částech Jižní Afriky. Z hlediska dlouhodové udržitelnosti je důležité, že místní lidé si těchto stromů, stejně jako práce, kterou díky sběru získají, velmi váží a to vede k větší péči a ochraně těchto stromů. V procesu sběru a výroby se využívají ty nejosvědčenější metody šetrně obhospodařovaných lesů tak, aby produkce byla možná v dlouhodobém horizontu.

Zdroje: www.lifefood.cz, Wikipedia, www.rehabilitace.info, www.celostnimedicina.cz

CHIA SEMÍNKA – ZNÁTE?

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ostatní | Posted on 23-08-2014

Už jste slyšeli o Chia semínkách? V poslední době jako by se s informacemi o jejich blahodarných účincích a doporučením, proč je začít konzumovat, roztrhnul pytel. Dlouho jsem odolávala a říkala jsem si, že je to zajisté jen reklamní tah. Ale jako správná zvědavá ženská jsem po nějaké době neodolala a jeden malý balíček si koupila a vyzkoušela. A výsledek? Naprostá nadšenost1 Ihned jsem si začala zjisťovat více informací o prospěšnosti těchto černých nebo světlých semínek. O to, co všechno jsem zjistila bych se teď ráda podělila na následujících pár řádcích.

Chia semínka původně pocházejí z Latinské a Střední Ameriky a jedná se o drobná semínka šalvěje hispánské. V historii patřila tato semínka především k hlavním potravinám bájných Aztéků, kteří vynikali výbornou fyzickou kondicí a zdravím.

V minulosti se od dnešního způsobu konzumace Chia semínek přiliš nelišila. Indiáni jedli semínka samotná, v nápojích, umletá na prášek nebo jako směs s různými obilninami. Někteří semínka užívali jako medicínu a dokonce si jich vážili natolik, že je používali k uctívání bohů.

Pokud hledáte vydatný zdroj mnoha proteinů, sacharidů, mastných kyselin, antioxidantů a celého spektra potřebných prvků, jsou Chia semínka právě pro vás jako stvořená. Navíc mají ohromné hydrofilní vlastnosti, což znamená, že dokáží navázat tolik vody, že svůj objem zvětší až 12krát. Díky tomu je tělo zevnitř skvěle hydratované a to má příznivý vliv při jakoukoliv fyzické zátěži. Tato semínka obsahují kvalitní sacharidy a také tuky. Omega3 mastné kyseliny, které obsahují, příznivě působí na kardiovaskulární systém. Jsou vydatným zdrojem vápníku, antioxidantů, železa, zinku, fosforu, magnesia a dalších důležitých živin. Hydrofilní vlastnosti semínek umožňují vytvořit jemný a lehce stravitelný gel, který v těle významně snižuje hladinu krevního cukru. Proto jsou Chia semínka oblíbená i u diabetiků. Tím, že prodlužují proces přeměny zkonzumovaných cukrů na glukózu nedojde k náhlému zvýšení krevního cukru a samozřejmě také náhlému snížení krevního cukru. Snížení má za následek vyvolání pocitu hladu. Pravidelným užíváním Chia semínek předejdete podle mnoha odborníků celé řadě onemocnění. Uvádí se, že postačí 2-3 lžíce semínek denně plus dodržování zásad racionální stravy.

Chia semínka je možné také použít při pečení jako náhražku vajec při pečení sladkých moučníků, ale i slaných chlebů, housek apod. Pokud ráno pijete citronovou vodu, zkuste do ní přidat chia semínka a uvidíte, jak svému tělu prospějete. Osobně mám velmi ráda tzv. Chia pudinky, což jsou vlastně jen chia semínka smíchaná s jakoukouliv tekutinou (ochucené mléka, džusy, rozmixované ovoce…) a nechaná přes noc „nabobtnat“. Dají se přidávat do salátů, dresingů, je možné si díky nim udělat zdravý džem..prostě fantazii se meze nekladou a jejich použití je více než všestranné.

Jablkový chia džem

Chia parfait

Smoothie se světlými chia semínky

PRŮVODCE TRADIČNÍ PŘÍPRAVOU BYLIN

0

Posted by Lucasinka | Posted in Bylinky a koření | Posted on 08-12-2013

V dnešní době opět roste zájem o léčivé účinky rostin, které od nepaměti lidstvo využívalo. Domácí příprava je úžasná, ale než se do toho pustíte, je potřeba dobře znát konkrétní byliny, jejich účinky a správnou přípravu.

Pro vnitřní použití se využívají odvary, nálevy, tinktury, maceráty a sirupy, ale znáte rozdíl mezi přípravou a jakou část rostliny je vhodné takto připravovat? Zde je kratké shrnutí:

Odvar je v podstatě bylinkový čaj získaný vařením rostliny ve vodě. Takovýto způsob je vhodný k získání léčivých složek z kořenů, kůry, větví či plodů. Používají se čerstvé či sušené části léčivek, které jsou nasekány na malé kousky. Připravené odvary je dobré pít 3-4krát denně (max. 500ml) a dají se pít jak teplé tak studené. Připravený odvar můžeme uchovat i v lednici, avšak ne déle než 3 dny.

Základní příprava: 20g sušených nebo 40g čerstvé rostliny zalijeme 750ml studené vody a přivedeme k varu. Vaříme na mírném ohni 20-30 minut, kořeny a kůru 30-60 minut. Poté scedíme nebo přelijeme přes plátýnko. Vždy dáváme o třetinu více vody, než kolik potřebujeme výsledného odvaru, protože musíme pamatova na to, že část tekutiny se pomalým varem odpaří.

Nálev je nejjednoduším způsobem zpracování jemných částí rostliny jako jsou květy a listy. Nálevy se připravují tak, ze se určité množství sušených či čerstvých bylinek zalijeme vroucí vodou a nechá se pod pokličkou louhovat. Nálevy je vhodné pít teplé a pro vylepšení chutí můžeme přidat javorový či agávový sirup, případně med. Protože se nálevy obtížně skladují, připravujeme si je vždy čerstvé.

Základní příprava: 1-2 lžíčky sušené či čerstvé směsi navlhčíme a zalijeme horkou vodou. Přiklopíme pokličkou a necháme 5-15 minut louhovat (podle toho, jak silný nálev chceme mít).

Tinktura je vlastně koncetrovaný přípravek, kde byliny jsou naloženy ve vysoko procentním alkoholu a to proto, ze v něm je rozpustných mnoho léčivých látek. Alkohol je zároveň výborný konzervační prostředek, takže takto připravená tinktura vydrží na chladném místě až dva roky. Profesionální bylinné extrakty se obvykle vyrábějí v poměru 1 díl bylinného výtažku ku 1-2 dílům etanolu. Tinktury (méně koncentrované přípravky) se užívají u aromatických surovin a těch, které je lepší užívat po menších dávkách. Vhodné je léčivé rostliny máčet min. V 35-40% pálence nebo režné. Máčením léčivek v alkoholu docílíme silnějšího účinku než u odvarů a nálevů.

Základní příprava: 200g sušené nebo 300g čerstvé léčivé rostliny nasypeme do sklenice a zalijeme 1 litrem pálenky. Necháme odležet minimálně 14 dní na tmavém a chladném místě. Poté scedíme a bylinky ještě vylisujeme. Takto získanou tinkturou naplníme lahvičky z tmavého skla, uzavřeme korkem nebo šroubovací zátkou a užíváme po kapkách.

Macerát je výluh za studena a je vhodný u rostlin, které působením tepla ztrácejí léčivé účinky. Jedná se především o puškvorec, sléz a jmelí bílé.

Základní příprava: Určené množství bylin necháme vyluhovat nejlépe přes noc. Poté scedíme a nalijeme do uzavíratelné nádoby nebo termosky, kterou jsme předtím prilili vroucí vodou.

Sirup se nejčastěji užívá k tišení kašle nebo při bolesti v krku. K přípravě můžeme použít nálev, odvar i tinkturu. V láhvi z tmavého skla uchováváme sirup v ledničce maximálně po dobu 3 mesíců. Skladujeme je raději v lahvích s korkovou zátkou. Protože během skladování může dojít ke zkvašení, je lepší připravovat jen menší množství sirupu.

Základní příprava: Na mírném ohni rozmícháme 100g cukru a 50ml vody. Jakmile směs zhoustne, odstavíme ji a přidáme 50ml tinktury. Zamícháme, přelijeme do připravených, horkou vodou vymytých tmavých lahvích.

Pro vnější použítí můžeme využít obklady, zábaly, bylinkové krémy či lázně a kloktadla.

Obklady jsou velmi účinné především ke zmírnění bolesti hlavy, k čištění poranění a nebo ke zkidnění unavených očí. Čistou tkaninu namočíme do nálevu nebo zředěné tinktury, a přiložíme kůži. Jakmile obklad uschne, znovu ho namočíme a přiložíme na postižené místo. Na obklad se dá použít i bylinná kaše. Ta se vyrobí tak, že vhodné rostliny umyjeme, položíme na vál a válečkem rozmačkáme na kaši. Můžeme použít i hmoždíř. Takto připravenou kaši naneseme na plátno, přiložíme na nemocné místo a navrch položíme vrstvu vatou. Nakonec převážeme teplým ručníkem a můžeme nechat působit i celou noc.

Tip – levandulový obklad – nejprve připravíme silný nálev z 2-3 čajových lžiček sušených květů na 250ml vody. V přikryté nádobě necháme louhovat zhruba 15 minut. Pak nálev necháme zchladnout na tělesnou teplotu. Do nálevu namočíme bavlněnou žínku nebo ručník a přiložíme na postižené místo

Zábaly jsou využívány k podpůrnému léčení natažených svalů, vymknutí či zlomenin. Také pomáhají při vytahovaní cizích předmětů z kůže, ale i na problematickou pleť. Dostatečné množství čerstvé byliny nakrájíme a rozmixujeme. Je-li potřeba, můžeme naředit vodou. Měla by vzniknout hustější kaše, kteoru naneseme na bavlněnou tkaninu. Postižené místo před přiložením potřeme trochou tělového oleje, aby se zábal nepřilepil ke kůži.

Tip – zapařovací zábal – sítko s čerstvými nebo sušenými bylinkami zavěsíme nad hrnec s vařící vodou. Teplé a změklé bylinky zabalíme do tenkého pláténka a přiložíme na ošetřované místo. Převážeme šátkem a zpevníme. Velmi účinné jsou zábaly z přesličky. Necháme působit minimálně dvě hodiny, ale můžeme nechat i přes noc. Při proceduře nesmí vzniknout pocit chladu.

Bylinkové krémy ulevují především od podráždění kůže, svědění i lehčích popálenin. Pomáhají ale také hojit rány a infekce. Pokud si krém vyrobíme doma, pamatujme na to, že mají krátkou trvanlivost. Tu můžeme prodloužit několika kapkami levandulového esenciálního oleje. Jako základ na bylinkový krém zvolíme neparfémovaný a nemastný krék do kterého přidáme tinkturu v poměru 1 díl tinktury na 10 dílů krému. Nemáme-li po ruce tinkturu, je možné použít i esenciální olej vhodný k vnějšímu použití jako je olej z tea tree či levandule.

Bylinkové lázně připravíme přidáním vhodných bylinek do cca 5 litrů vody a vše společně asi 15 minut povaříme. Odvar vlijeme do lázně. Ovšem snazší je sušené bylinky vložit do bavlněného pytliku, který ponoříme do vody už při napouštění vody, protože se bylinky budou louhovat po celou dobu koupele.

Kloktadlo je výborné především na bolesti v krku a různá nachlazení či bolesti zubů a dásní. Nejvíce využívaný je hřebíček, nať šalvěje, rozmarýn a heřmánek. Čerstvé nebo sušené byliny se krátce povaří a nechaji se louhovat dalších 15 minut. Poté necháme vychladnout

Tip – hřebíčková voda – 1 vrchovatou polévkovou lžíci hřebíčku zalijeme 500ml vařící vody a uzavřeme v termosce nebo horkou vodou vymyté sklenici s víčkem. Necháme louhovat alespoň 2 hodiny, nejlépe však přes noc. Poté scedíme a používáme při bolestech krku, bolestech zubů či dásní.

Inspiraci jsem čerpala ze stránek www.zijemenaplno.cz

VÁNOČNÍ JÍDELNÍČEK NAŠICH PRABABIČEK

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ostatní | Posted on 08-12-2013

Karamely

Bylo to snad nejoblíbenější cukroví v 19.století, které zdobilo stůl i stromek. Na pánvi nebo kastrůlku se rozpustilo asi 30dkg cukru a zkaramelizovalo se do hněda. Potom se k němu přidaly 2dcl silné zrnkové kávy, mléko nebo smetana, tlučená vanilka a asi 9dkg másla. Na mírném ohni a za stálého míchání se hmota nechala zhoustnout. Potom se vylila na máslem vymaštěný plech a nožem se naznačily rýhy, podle nichž se po úplném ztuhnutí hotové karamely ulamovaly a balily do barevných papírků.

Kutelky

Hospodyňky je připravovaly z vánočkového těsta. Tvarovaly z něj malé buchtičky a bochánky, které se plnily mákem a pekly v předehřáté troubě. Před podáváním se kutelky polévaly horkým mlékem, v chudších domácnostech horkou vodou oslazenou medem. Sypaly se strouhaným perníkem, skořicí s cukrem nebo pracharandou (tlučené žížaly z hrušek). Kutelky stejně jako pracharanda z našich domácností zmizely po druhé světové válce. V Polsku se však obdoba kutelek připravuje o každých Vánocích dodnes.

Medové certle

Oblíbená dětská vánoční pochoutka se připravovala z medu a ořechů. Několik lžic medu se rozvařilo ve smaltovaném kastrůlku, chvíli se nechalo škvařit, a když med začal vonět jako přeškvařené máslo, odstavil se a zamíchaly se do něj kousky vlašských nebo lískových ořechů. Lžičkou namočenou ve vodě se rychle tuhnoucí hmota nabírala a lila do papírových košíčků poskládaných na plechu. Když certle ztuhly, podávaly se v košíčcích nebo se balily do pestrých papírků.

Švetskový salám

Rozvařené štvestkové křížaly nebo 35 dkg švestkových povidel se smíchalo s 25 dkg cukru sa tlučenou vanilkou, přidalo se kandované ovoce a mandle podle chuti, hmota se důkladně promíchala. Potom se vyválela do tvaru salámu, posypala cukrem a takto zabalila do pergamenového papíru. Takto připravený salám se dal do chladu a když ztuhl, krájel se jako jeho příbuzný připravovaný z masa a koření.

Zázvorky

Zázvorky se rychle rozšířily z městských kuchyní do vesnických chalup ve druhé polovině 19.století a staly se jedním z nejoblíbenějších vánočních cukroví. Těsto se připravovalo z 25 dkg moučkového cukru, dvou vajec, jednoho dkg zázvoru, špetky amonia a 30 dkg polohrubé mouky. Z tenké placky se vykrajovaly nejrůznější tvary, které se rozložily na povoskovaný plech a asi tři hodiny se sušily. Potom se pekly v mírně vyhřáté troubě. Vždy se připravovaly alespoň týden před Vánocemi, protože bylo potřeba je nechat několik dní rozležet, by změkly.

Pučálka

V dřívějších dobách patřil v české kuchyni k nejoblíbenějším pokrmům hrách. Obliba hrachu v českých zemích byla natolik známá, že se často stávala terčem posměchu cizinců, přivykajících domorodé kuchyni. Ještě v 15. století se na hostinách jako poslední chod podával hrách. Jednou z nejstarších úprav hrachu je bezpochyby pučálka. Tento kdysi velmi oblíbený pokrm patříval v pohanských dobách mezi obřadní jídla, připravovaná z celých zrn a podávána o zimním a letním slunovratu. Po vítězství křesťanství se pučálka podávala i o nejdůležitějším svátku křesťanského roku, o Velikonocích, jako pražmo velikonoční. Nesměla ale chybět ani na vánočním stole. O Vánocích a o Velikonocích pučálku v Praze prodávaly v Kotnicích tzv. baby pučálnice. Hrachovou pochoutku pražily nejdříve na přenosných kotlících, později na kamínkách. Během 19. století však baby pučálnice vytlačily z městských ulic babky kaštanářky, nabízející cizokrajnější pamlsek – dovážené pečené jedlé kaštany. Pučálka byla dříve jídlem i pochoutkou. Celý neloupaný hrách se namočil do slané vody a nechal několik hodin stát, aby změkl a nabobtnal. Potom se dal na misku, prkénko nebo tác a na teplém místě se nechal dva až tři dny klíčit. Po vyklíčení (vypučení-odtud jméno pokrmu) se upražil na omastku, většinou sádle, a podával slazený medem, cukrem, nebo osolený a opepřený. Upražit se mohl i na sucho. Pučálka se mola ale jíst i za syrova.

Muzika

Muzika, tradiční vánoční pokrm, upadl dnes téměř v zapomnění. Ještě na počátku 20. století nechyběla na žádném vánočním jídelníčku a podávala se jako dezert. Připravovala se z kousků sušených švestek, jablek, hrušek nebo meruněk, které se rozvařily se skořicí, badyánem, hřebíčkem, vanilkou a kouskem citronové kůry. Převařená směs se prolisovala přes cedník nebo kousek čistého plátýnka, přidala se lžíce švestkových povidel, hrozinky, vlašské ořechy nebo loupané mandle a nastrouhaný perník. Vše se mírně povařilo na mírném ohni, dochutilo cukrem nebo medem a několika kapičkami rumu. Muzika se podával horká, na předem ohřátých, nejlépe dřevěných miskách.

Hubník

V Podkrkonoších nesměl na vánočním stole nikdy chybtě hubník, který chutnal výborně teplý i za studena. K přípravě hubníku je zapotřebí trocha pečiva (například 6 rohlíků), asi 6 dkg sušených hub, 6 dkg trhaných krupek, špetka soli a pepře, 2 vejce, česnek, cibule, sádlo a asi ¼ litru mléka. Houby se do měkka uvařily a nakrájely na malé kousky. Mezitím se pečivo, někdy i starší, pokrájelo na kostičky a zalilo mlékem. Rozmočené se rozmíchalo na kaši, do níž se přidaly vařené sekané krupky nebo krupice, houby, sůl, koření, zpěněná cibulka a vejce, a vše se opatrně rozmíchalo na řídké těsto. Hmota se omastila sádlem a vlila na dobře vymaštěný, horký pekáč. Hubník se pekl tak dlouho, dokud se na něm neobjevila zlatá, křupavá kůrčička.

Jahelník

Jahelník je jedním z nejstarších vánočních obřadních jídel. Původně se na stole objevoval jako jeden z magických pokrmů o slavnosti zimního slunovratu. Jáhly se nejdříve spařily horkou vodou, potom se k nim přidaly sušené vypeckované švestky, na dílky nakrájená jablka a trocha sádla. Jahelník se solil, ale v některých oblastech dávali přednost sladké úpravě. Směs jáhel a ovoce se důkladně promíchala, dala se do sádlem vymaštěného pekáčku (nejlépe prý chutnala z litinového nebo kameninového) a pekla se v troubě nebo peci. Někdy, když se šetřilo omastkem, se jáhly v pekáčku jen zalily mlékem.

Kuba

Kroupový kuba nesmí ani dnes chybět v mnoha našich domácnostech na vánočním stole. Od pohanských dob patřil k obřadním jídlům připravovaným z celých zrn, která měla podle lidové víry magickou moc zajistit v novém roce bohatou úrodu. Stejnou úlohu přiřkla lidová magie jahelníku a pučálce. Nejznámějším vánočním kubou je kuba houbový, tzv. černý kuba. Do uvařených, horkých krup se zamíchaly na sádle udušené sušené houby (nejlépe hřiby modráky, dávající pokrmu charakteristické černé zabarvení), sůl, trochu pepře, někdy i majoránka a hlavně spousta česneku. V některých krajích se přidávala i vepřová krev. Dobře promíchaná směs se dala na vymaštěný plech a zapekla v troubě. Na Moravě se připravoval černý kuba nejen z hub a česneku, ale i z uzeného masa, které bylo uzením černé, a nakládaných kyselých švestek. Švestky se upravovaly stejně jako kyselé okurky a k tučným jídlům našich babiček chutnaly opravdu báječně.

Zdroj web www.popovice.cz

Power Food – SPIRULINA

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ostatní | Posted on 25-08-2013

Jedná se o modro zelenou řasu. Spirulina je jedna z prvních forem života, která přibližně před 3,6 miliony lety začala vypouštět kyslík, čímž pomalu vytvářela dnešní atmosféru. Vyskytuje se v močálech, sladko i slano vodních stojatých vodách, ale nejvíce se jí daří tropických teplých mořích.

Spirulina je výjimečnou potravinou a úžasným zdrojem koncentrovaných, netoxických a lehce vstřebatelných živin. Je vysoce přínosnou náhradou za proteinové prášky. Bílkoviny ve Spirulině obsahují všech 8 základních aminokyselin, což z ní činí kompletní bílkovinu. Dále obsahuje vitamíny A, B1, B2, B6, B12, E, a K. Navíc dodává minerály, stopové prvky, buněčné soli, rostlinné živiny a enzymy, stejně jako vysoké množství chlorofylu a dalších prospěšných barviv. Spirulina je ze 65% kompletní bílkovina, což jí dělá největším zdrojem bílkovin na světě. Pro srovnání sojové boby jsou bílkovinou ze 34%, syrové maso z 27%. Spirulina se suší za nízkých teplot s aktivními enzymy, čímž se maximalizuje využitelnost bílkovin oproti zahřívaným bílkovinám.

Spirulina  se používa jako nutřiční zdroj energie, zvyšuje množství laktobacilů ve střevech, stabilizuje cukrovku a snižuje chuť k jídlu. Její používání pomůže od bolestí kloubů a posiluje imunitní systém. Také stimuluje lymfatický systém a novotvorbu krevních elementů. Snižuje projevy alergií, má dobrý vliv při kardiovaskulárním onemocnění a je vhodná pro lidi s vysokým cholesterolem, protože snižuje hladinu LDL cholesterolu, kdežto hladiny HDL cholesterolu, který je žádoucí, zůstává nezměněn. Její užívání má příznivý vliv při redukcích hmotnosti, vysokém krevním tlaku, astmatu, onemocnění ledvin a poškození jater. Složky, které spirulina obsahuje, zpomalují stárnutí kůže a udržuje pokožku zdravou. Pomáhá při léčbě zánětlivých onemocnění v dutině ústní, při léčbě nedostatku zinku a prokazatelně má antivirové účinky, například při oparech, spalničkách, příušnicích a chřipce typu A. Využívá se i při léčbě rakoviny, kde je vhodná zejména při léčbě chemoterapií. Během těhotenství a kojení zvyšuje hladinu vitaminu A a proto je v tomto období výborná z nutričního hlediska. Spirulinu mohou užívat jak sportovci, tak i senioři.

Obecné složení ve 100g

Bílkoviny – 53000 – 68000 mg,  Sacharidy - 17000 – 25000 mg, Tuk - 4000 – 6000 mg, Minerální látky - 8000 – 13000 mg

Vitaminy

Betakaroten (provit. A) – 225 mg ,  Vitamin E – 1,5 mg, Vitamin B1 - 2,5 mg,  Vitamin B2 -3,7 mg, Vitamin B3 - 15 mg, Vitamin B5 - 0,2 mg,     Vitamin B6 - 0,5 mg, Vitamin B12 - 0,07 mg, Kyselina listová -0,2 mg, Biotin -0,04 mg

Minerální látky

Draslík – 1900 mg, Sodík – 1400 mg, Fosfor - 1000 mg, Hořčík - 767 mg, Vápník – 467 mg, Železo - 50 mg, Mangan – 3,2 mg, Zinek – 2,7 mg, Měď - 0,7 mg, Selenium – 0,03 mg

Pigmenty

Karotenoidy – 400 mg, Chlorofyl -800 mg, Fykocianin - 12000 mg

Esenciaální aminokyseliny

Fenylalanin – 2600 mg, Histidin – 1500 mg, Isoleucin – 3300 mg, Leucin – 4900 mg, Lyzin – 2600 mg, Methionin - 1300 mg, Threonin – 2800 mg, Tryptofan – 900 mg, Valin – 3700 mg

Neesenciální aminokyseliny

Kyselina asparagová - 7300 mg, Kyselina glutaminová - 8400 mg, Alanin – 4700 mg, Arginin – 4800 mg, Cystin - 600 mg, Glycin – 3200 mg, Prolin – 2500 mg, Serin – 2700 mg, Tyrosin – 2400 mg

Esenciální mastné kyseliny

Kyselina linoleová – 1100 mg, Kyselina gamalinoleová - 1000 mg

Neesenciální mastné kyseliny

Kyselina palmitová - 2000 mg, Kyselina palmitolejová – 200 mg

zdroje www.andesspirulina.cz,  www.vitalvibe.eu

TEFF – ŘÍKÁ VÁM TO NĚCO?

0

Posted by Lucasinka | Posted in Obiloviny/Pseudoobiloviny | Posted on 15-08-2013

Teff, milička habešská, je rostlinou z čeledi lipnicovitých. Často je zařazována mezi obiliny, ale to je omyl. Teff totiž, stejně jako pohanka nebo quinoa, patří mezi tzv. pseudoobiloviny. Název pochází ze slova „teffa“, což je ahmarské slovo a znamená „ztracený“. Toto slovo přesně vystihuje drobnost teffu, jelikož zrnka měří jen něco mezi 0.5-1.00 mm. Pro představu je potřeba 150 zrn teffu, abychom docílili velikosti 1 jádra pšenice. 3000 zrn teffu váží pouze něco kolem 1 gramu.

Tato rostlina pochází z Etiopie. V severovýchodní Africe byla tato pseudoobilovina používána po celá staletí, ale v ostatních částech světa se stala známější až ke konci 20.století, kdy ji zemědělci začali pěstovat v Austrálii a částech Spojených států. Poptávka rostla především v Severní Americe, kde je možné v obchodech sehnat nejen celá zrna, ale také mouku. Existuje několik různých druhů teffu, které se liší v barvě. Bílý teff má kaštanovou chuť zatímco tmavší odrůdy chutnají více zemitě a lehce oříškově. Nejvíce populární byl v minulosti bílý teff, který byl považován za symbol společenského postavení. V současné době je běžnější červený teff, který obsahuje velké množství železa.

Teff obsahuje více bílkovin než pšenice a má vysokou koncentraci živin a to včetně vápníku, thiaminu a železa. Železo získané z teffu je pro tělo velmi snadno vstřebatelné a obsah je dvojnásobný oproti pšenici a ječmenu. Teff obsahuje velké množství vlákniny a protože pomáhá regulovat hladinu cukru v krvi, je velmi vhodný teké pro diabetiky. Tuto surovinu také radi vyuzívají sportovci, především díky obsahu živin a energie. Šálek uvařeného teffu obsahuje 387 mg vápníku, což je 48% doporučené denní dávky pro dospělého člověka a 38% doporučené dávky pro těhotné a kojící ženyPro rozmanitost chuti je skvělým doplňkem do zdravého jídelníčku.

Mouka z teffu může být použita jako náhrada za pšeničnou mouku při většíně pečení. Mouka je bezlepková a proto je vhodné jí ze začátku nahrazovat část pšeničné mouky. Pokud je použita samotná teffová mouka, je vhodnější pro různé druhy placek.

Nevařená teffová zrna mohou při vaření a pečení nahradit jiné typy malých ořechu či semen. Protože jsou ale zrna velmi malá, nedoporučuje se při nahrazování dávat plnou „váhu“. Napříkal pokud je v receptu 1 šálek sezamových semínek, dáme jen ½ šálku teffu. Zrna mohou být také používána jako zahušťovadlo omáček, polévek či dušených pokrmů. Vaří se i jako kaše (na sladko i slano).

Teff  je jednoduchý na přípravu a při přípravě zrn se postupuje podobně jako u prosa nebo quinoy. Doporučuje se ½ šálku zrn zalít 2 hrnky vody a ¼ lžičkou soli. Přivedeme k varu, snížíme teplotu a vaříme asi 15-20 minut, nebo dokud se všechna tekutina nevsákne. Pak necháme asi 5 minut stát a nakonec dochutíme máslem, solí, bylinkami nebo třeba javorovým či dalovým sirupem a sušeným ovocem. Pokud máte rádi koláč z polenty, zkuste polentu nahradit zrny teffu, který ji velmi dobře nahradí díky své lepivosti.

ASAFOETIDA

0

Posted by Lucasinka | Posted in Bylinky a koření | Posted on 29-05-2013

Asafoetida je koření druhu Ferula, které divoce roste od východního Středomoří až po střední Asii. Z rostliny se využívá mléčná šťáva z kořene, která po usušení zhnědne a vypada trochu jako pryskyřice. Prášková asafoetida je usušená mléčná šťáva smíchaná s rýžovou moukou, která sice umírní výraznou chuť samotné asafoetidy, ale usnadní její používání.

Jedná se o koření, které je pro lidský organismus velmi prospěšné. Toto účinné koření s mnoha léčebnými efekty je však potřeba používat do pokrmů velmi opatrně, jelikož se jedná o velmi aromatické koření s typickým sirným zápachem. I proto je občas nazývano „Čertovo lejno“. Občas může toto koření působit dráždivě na zažívání a abychom se těmto problémům vyhnuli, je dobré ji před použitím krátce osmahnout.

Asafoetida podporuje výrazně chuť k jídlu a podporuje detoxikaci těla. Pomáhá při nachlazení a to především při suchém kašli a astma. Zlepšuje funkci lymfatického systému. Napomáhá přizpůsobení organismu sezónním změnám a díky antiseptickým složkách léčí mnoho různých zánětů. Likviduje červovité parazity v těle jako třeba škrkavku nebo roupy dětské. Zklidňuje nervový systém a doporučuje se používat při mnoha srdečních chorobách. Může mít mírně projímavý účinek, snižuje plynatost a uvolňuje zablokovanou stolici po různých dietních chybách.

V kuchyni je možné ji přidávat do rýže a nebo ji míchat s různými moukami. Díky tomu, že snižuje plynatost, doporučuje se použít do luštěninových pokrmů například s čočky a fazolí. Asefoatidou je možné nahradit v pokrmech cibuli a česnek. Pokud trpíte nadýmáním či křečema v břichu, je možné šptku tohoto koření přidat do bylinného čaje

MELOUNY – OSVĚŽÍ A SKVĚLE CHUTNAJÍ

0

Posted by Lucasinka | Posted in Zelenina | Posted on 28-07-2011

Blíží se období horkých letních dnů a v tomto období nás skvěle osvěží melouny. Navíc obsahují cenné látky a jejich konzumuce je i velmi zdravá. Meloun je vlastně tykvová zelenina, se kterou ovšem zacházíme jako s ovocem. Svůj název získala a řečtiny, kde znamená „velké jablko“. Ovšem původ melounů sahá až do jižní Afriky a odsud se dostal přes Orient az k nám do Evropy. V současné době se nejvíce pěstují především v zemích jako je Řecko, Španělsko, Turecko a ostatní země kolem Středozemního moře.

Melouny jsou velmi zdravé a obsahují velké množství minerálů a vitamínů a to především vitamín C. Dužina obsahuje četné biolátky a beta-karoten, který se přeměňuje na vitamin A a tím stimuluje lidské geny a také inteligenci. Navíc karoten váže volné radikály v těle a podporuje obnovu a regeneraci tělesných buňěk. Také chrání sliznice a imunitní systém. Pokud jej kombinujeme s vitamínem C, dokáže posílit tkáně a má vliv na vývoj zdravé pokožky. Je známo (ovšem né prokázáno), že osoby, které konzumují melouny méně často onemocní rakovinou či srdečními chorobami. Melouny obsahují vysoký podíl vitamínu B6, který napomáhá zpracování bílkovin v těle. Dále i vitamín B3, který je potřebný pro dýchání buněk a kyselinu listovou. Obsahují také minerální látky a to především železo, který má vliv na mozek a nervy, mangan, který má vliv na sexuální výkonnosti a sodík. Protože obsahují více vody, jsou velmi močopudné a mají skvělý vliv na nejrůznější poruchy ledvin či močového ústrojí.

Zralost melounů lze poznat nejen hmatem, ale i sluchem. Vezmeme meloun mezi dlaně a stlačíme ho. Zralé melouny vydávají vrzavý zvuk. Pokud na meloun ještě poklepeme a vydává dutý zvuk, měl by meloun být v tom nejlepším stavu.

Všechny typy melounů je nejvhodnější konzumovat mírně vychlazené. Můžeme ho jíst samotný a nebo ho můžeme přidat do nejrůznějších ovocných či zeleninových salátů a náplní. Meloun se dá kombinovat s čerstvou mátou nebo se sýrem či syrovou zeleninou. Semena jsou výborným zdrojem vlákniny a pokud je nemáte rádi přímo v melounu, je možné je opražit se solí a podávat jako chuťovku.

V současné době je na našich trzích k dispozici hned několik druhů melounů a proto si ty známé i méně známé odrůdy trochu přestavíme.

Charentainský meloun

Tato odrůda má kulovitý tvar, který je lehce zploštělý na obou koncích stopký a květu. Váží zhruba jeden až dva kilogramy a jeho kůrá je hladká, světlezelená s tmavšími podélnými pruhy. Dužina je sladká, aromatická a chutí se přirovnává k ananasu či papaye. Má intenzivní a dráždivou vůni a barva je tmavě meruňková. Z této zajímavé dužiny je možné připravit pyré, použít jej k přípravě zmrzliny nebo do v kombinaci s jiným ovocem jako lahodný a osvěžující dezert. Nevýhodou těchto melounů je však mimořádná choulostivost a nesnášenlivost pro dlouhé skladování a dalekou přepravu.

Galia meloun

Tento meloun je již o něco známější a je jednou z variant síťovaných. Jeho kůra je žlutavá se zelenavým nádechem a jemným žilkováním u stopky a květu. Dužina se podobá medovému melounu a je nazelenalá až bílá. Chutí i celým svým rázem připomíná nektarinky a když jej podáme mírně vychlazený, lehce se rozplyne na jazyku. Dobře vyzrálé plody jsou velmi šťavnaté a pokud koupíme ne zcela vyzrálý plod, můžeme jej nechat několik dní při pokojové teplotě dozrát.

Medový meloun

Jeho tvar může připomínat fotbalový míč a kůra má zářivě žlutou barvu. Povrch může být zcela hladký, žebrovaný nebo zbrázněný. Některé plody, především ty, které pocházejí z Izraele, Jižní Ameriky či Afriky, jsou však skoro bílé se zelenavým nádechem. Dužina má velice sladkou a aromatickou chuť a je zbarvena do jemné zelené barvy. Používá se především jako předkrm a jeho vlastní chuť lze zdůraznit čerstvě mletým pepřem. Ovšem můžeme si připravit i úzasnou studenou polévku – stačí jen rozmixovat dužinu a naředit bílým vínem.

Kantalupský meloun

Tato odrůda melounů má poměrně malé plody, které váží kolem jednoho kilogramu. Vyznačují se kůrou, která je  poseta výrazně síťovitovou kresbou. Jeho chuť je výrazně sladká a může připomínat mango. Můžeme jej použít k přípravě zmrzliny či sorbetu, ale nejchutnější je bez dalších úprav.

Tendral

Tento typ melounů je příbuzný Medovému a plody jsou podbné rugbyovému míči. Má tmavozelenou podélně zbrázděnou pevnou kůru, která plod skvěle chrání před možným vyschnutím. Váží jeden az dva kilogramy a lze jej i několik dní skladovat. Jeho tužší dužina má máslovou barvu a chuťově se velmi podobá medovému melounu, ovšem skoro vůbec nevoní.

Vauclusijský meloun

Jedná se ovou variantu kantalupského melounu, který vyšlechtili v jihofrancouzském kraji Vaucluse. Od jiných druhů se liší delší dobou skladovatelnosti a je—li uložen v chladírně, nevykazuje ani po dvanáctidenním skladování žádné vnitřní ani vnější změny a delší skladování nijakn nepůsobí ani na chuťových vlastnostech. Plod kryje hladká světlezelená kůra s podélnými tmavými žebry. Po rozkrojení má meloun oranžovou barvu a vyznačuje se vysokou cukernatostí.

Vodní meloun

Tento druh melounů je u nás nejznámější. Jeho plody jsou kulovité a u některých odrůd mírně protáhlé. Jeho kůra je tlustá, hladká a má tmavě modrozelenou nebo žlutozelenou barvu s nepravidelnými podélnými proužky. Dorůstají až 15 kilogramů, ovšem nejvhodnější váha je do 5 kil. Dužina je křehká, svěží s nepříliš sladkou chutí a nepatrným aroma. Má jasně červenou barvu, ale může se stát, že dužina může mít světležlutou až bílou barvu. Semena jsou černě zbarvená. Obsahuje až 91% vody díky čemuž snadno zahání žízeň. Sto gramů dužiny obsahuje jen mezi 19-33 kcal. Tento meloun se hodí jako dezert, ale i jako předkrm.

SEZÓNNÍ POTRAVINY – BŘEZEN

0

Posted by Lucasinka | Posted in Sezónní potraviny | Posted on 02-03-2011

Březen a s ním i jaro klepou na dveře a jelikož se blíží období meruněk a citrony jsou plné chuti a vůně, je na místě menší předjarní očista našeho těla. Bohužel se také blíží chřipky a jiné nachlazení. I proto bychom v tomto období měli dbát na vyšší přísun vitamínů, kterých díky citronům i jiným cit máme dostatek.

Pokud pro příjem vitamínů volíte spíše zeleninu, je stále vhodný květák, čekanka nebo Jerusalemský artičok. Jsou snadné na přípravu a velice chutné. Také pórek je dobré zařadit do jídelníčku stejně jako petržel, papriky či sladké brambory. S březnem se na pulty v obchodech dostávají nové brambory, čerstvý špenát, polníček nebo šťovík, který v lehkých salátech nejen osvěží, ale především doplní velmi důležitou kyselinu listovou. Také je vhodné zařadit do jídelníčku kapustu.

PRŮVODCE VITAMINY – VITAMINY ROZPUSTNÉ VE VODĚ

0

Posted by Lucasinka | Posted in Stravování | Posted on 04-01-2011

B6 (pyridoxin) – se účastní mj. přeměny bílkovin při syntéze mastných kyselin, je potřebný pro přeměnu aminokyseliny trytofanu v mozku na serotonin. Nedostatek se projevuje podrážděním, depresemi a změnami na pokožce. Jeho nedostatek vzniká při dlouhodobém požívání alkoholu, antikoncepce a jiných léků. Nedostatek zvyšuje riziko vzniku kardiovaskulárních chorob. Stres a strava bohatá na bílkoviny zvyšují jeho potřebu. Je citlivý na zahřátí, světlo a dlouhodobé skladování. Zdrojem vitaminu B6 jsou kvasnice, celozrnné produkty, pšeničné klíčky, pšeničné otruby, sojové boby, brambory, banány, ořechy, mléko a fazole.

Kyselina listová – je nezbytná pro výstavbu nových buněk, dále pak pro výrobu serotoninu, dopaminu a dalších neurotransmiterů. Příznaky při nedostatku vitaminu jsou např. únava, nechutenství, zhoršená schopnost vstřebávání kyslíku, buněčného dělení a poruchy přeměny bílkovin nebo anémie (chudokrevnost). Nedostatek kyseliny listové během gravidity může způsobit spontánní  potrat nebo poškození plodu. Příčinu nedostatku můžeme hledat v nadměrném používání alkoholu, špatné absorpci střev či antikoncepci. 10-15% obyvatelstva má geneticky zakódovanou zvýšenou potřebu kyseliny listové. Kyselina listová snižuje riziko kardiovaskulárních chorob. Je velmi citlivá  na světlo, zahrátí a skladování v teple. Tento vytamin produkují i střevní bakterie. Dprese jsou běžnější při nedostatku kyseliny listové. Tento velice důležitý vitamin najdeme především v ovoci a bobulovinách (kiwi, pomeranče),  ale také v zelených listech salátu, kapustě, hrachu, fazolích, čočce a veškeré kořenové zeleniny kromě mrkve.

B12 (kobalamin) – vitamin nezbytný pro tvorbu červených krvinek, pro funkce nervového systému a pro tvorbu neurotransmiterů v mozku. Jeho nedostatek se projevuje únavou, slabostí, podrážděností, depresemi a dýchavičností, pálením a rýdým zabarvením jazyka. Chronický nedostatek pak může způsobit perniciózní anémii (chudokrevnost) a poškození nervového systému. Nedostatek vitaminu B12 v našem těle může způsobit nedostatek kyseliny chlorovodíkové a tzv.vnitřních faktorů. Také jej může způsobit některé onemocnění střev, nesprávné složení střevní  mikroflóry, špatná absorpční schopnost střev a především nadměrné požívání alkoholu. Kobalamin se ukládá v játrech a zásoba vystačí asi na 3 roky. Vegané by při laktaci a graviditě měli vitamin B12 užívat jako doplněk stravy. Denní potřebu pokryjí 3 dl mléka nebo 3 plátky sýra. Menší množství je obsaženo v řasách spirulin a nori. Zanedbatelné množství je obsaženo v klíčcích, kvašené zelenině, sojové omáčce a pastě miso.

Biotin – je nezbytný pro přeměnu bílkovin, sacharidů a tuků. Příznakem nedostatku vitaminu je zarudlá šupinatá pokožka, padání vlasů, únava a nevolnost. Příčinu nedostatku můžeme najít v nesprávném složení střevní mikroflóry, např. po léčbě antibiotiky. Biotin vytváří střevní bakterie a k nedostatku dochází j en velmi zřídka. Tělu jej můžeme dodat v kvasnicích, obilí (především oves), ořechách, fazolích, hrachu, mléku, sýru a banánech.

C (kyselina askorbová) – posiluje imunitní systém, cévy, pokožku, zuby a kosti. Je důležitý při tvorbě kolagenu v pojivových tkáních a některých stresových hormonů. Potřebný je především pro odbourávání jedů v játrech. Příznaky jeho nedostatku  jsou např. únava, podrážděnost, krvácívost dásní. Nedostatek způsobuje snadnou tvorbu modřin a zhoršenou hojivost ran. Chronický nedostatek může způsobit kurděje. Mezi příčiny nedostatku patří kouření, stres, některé druhy antikoncepce a léků. Vysoký přísun vitaminu C chrání před kardiovaskulárními chorobami. Je velmi citlivý na světlo, kyslík a vyšší teploty. Je rozpustný ve vodě a zvyšuje schopnost vstřebávání železa z potravy. Vitamin C najdeme především v kopřivách, kapustě, růžičkové kapustě, květáku, brokolici, bílém zelí, paprikách, petrželi, šípkách, tmavých hroznech, jahodách a citrusových plodech.

Koenzym Q10 – je látka příbuzná vitaminům a je nezbytný pro výrobu energie v buňkách. Také posiluje imunitní systém. Není však zatím ještě dostatečně probádán. Příčinou nedostatku koenzymu Q10 v našem těle může být choroba srdce a svalů. Tělo si obvykle dovede vyrobit dostatečné množství koenzymu Q10, ovšem jeho tvorba s věkem klesá. Zdrojem jsou především oleje a v menším množství je obsažen také v zelenině (brokolice, zelené listy) a celozrnných produktech.

Cholin – je stejně jako koenzym Q10 látka příbuzná vitaminům. Je důležitý pro činnost jater a při látkové výměně. Menším obsahem v těle trpí cukrovkáři a alkoholici. Cholin vzniká přímo v játrech a jeho nedostatek v těle je velmi neobvyklý. Cholin najdeme v kvasnicích, citrusových plodech, listové zelenině, celozrnných produktech, ořechách, fazolích a v ovoci.

Inositol – je látka podobná vitaminům která hraje roli při přeměně tuků a vyrábí si jej sama střevní mikroflóra. Je obsažen také v kvasnicích, citrusových plodech, listové zelenině celozrnných produktech, ořechách, fazolích a v ovoci.

Zdroj: Vegetariánská kuchařka