MY A VÁNOCE

0

Posted by Lucasinka | Posted in BLOG | Posted on 02-12-2020

Dnes jsem se rozhodla s Vámi sdílet to, jak to máme s Vánocema. Kolik dárku si dáváme, co pravidelně děláme, co jíme, jak trávíme Adventní víkendy, jaké jsou Vánoce v Anglii…to vše najdete v dnešním článku. Tak jdeme na to!

Vánoce jsem milovala jako dítě, nesnášela jako dospívající, měla ráda v dospělosti a opět miluju jako máma dvou dětí. Protože žijeme v Anglii, dlouho jsme přemýšleli, jak je pojmout, když britské tradice jsou jiné než české nebo jak dětem „představit“ Ježíška. Nakonec jsme se rozhodli je i nadále dělat po česku s tím, že pár věcí jsme si přizpůsobili a prostě si to děláme tak nějak po svém.

Ve Velké Británii nosí dárky 25.prosince ráno Father Christmas (i když i toho každý rok víc a víc válcuje Santa Claus, bohužel). Jak tedy vysvětlit dětem, že nám dárky nosí Ježíšek a až do Anglie? Když se děti začali vyptávat, tak ze mě bez rozmyslu vypadlo první, co mě napadlo. A doteď se mi to líbí a tak jim to každý rok opakuji. Pro nás jsou prostě Ježíšek, Father Christmas, Santa Clause a dokonce i Děda Mráz bratři :D Protože dokázal by jeden z nich obdarovat všechny lidi na celém světě? Navíc je logické, že nosí dárky jen a pouze dětem. Dospělí si dárky dávají sami, protože kdo by chtěl přidělávat starosti a práci někomu tak zaneprázděnému? Musím se přiznat, že pro mě Ježíšek nikdy nebylo žádné miminko. Už jaké dítě jsem si ho představovala jako milého, přátelského, usměvavého ježka, který nosí dárky na bodlinkách. Tuhle představu miluju doted a podávám ji tak i dětem. Proč? Protože nejsme věřící a v Británii je ve školách náboženství až až. Dlouho jsem si myslela, že jsem sama, kdo si takto představuje tu kouzelnou bytost, co nám rok co rok nosila dárky. Když jsem potkala svého partnera a přišla na to řeč, byl pro mě naprostý šok, když byla jeho odpověď naprosto stejná jako moje. No prostě znamení, že?

Na první adventní neděli zdobíme dům/byt, s dětma děláme věnec, rozvěsíme a rozmístíme světýlka, vyzdobíme okolí domečku a také si s dětma dáváme adventní kalendáře. S dcerou milujeme čajové advenťáky, syn zůstává věrný čokoládovému. Partner na tohle moc není a tak ho z této tradice prostě vynecháváme :) V Británii se na první adventní neděli zdobí i stromečky, ale to se nám oběma zdá hodně přehnané. Mít stromeček měsíc před Vánocema? To přeci úplně zkazí takové to nedočkavé a kouzelné těšení se.

Na druhou adventní neděli pečeme cukroví a také vyrábíme jedlé ozdoby pro zvířátka. U nás cukroví není moc oblíbené a třeba partner jí jen linecké a ještě jen po málu. Takže většinou upeču jeden, dva druhy (většinou českou klasiku – linecké a rohlíčky) a pár dní před Vánocema děláme dva, tři druhy nepečeného zdravějšího cukroví plného sušeného ovoce a oříšků nebo semínek. Také píšeme a připravujeme Vánoční přání, která hned po víkendu posílám nejen přátelům zde v Anglii, ale hlavně rodině do Čech. Miluju to, jak si tady v Británii lidi posílají přáníčka a to nejen k Vánocům, ale i Velikonocům, narozeninám, narození dítěte atd. Ano, napsat textovku je fajn, ale přáníčko je pro mě prostě takové osobnější. Přáníčka, co dostáváme si vystavujeme na poličku a doplňuje to tak naši Vánoční výzdobu.

Třetí adventní víkend většinou trávíme venku. Zajdeme do zdejšího útulku pro zvířátka, kam jim přineseme nějaké dobroty a nakrmíme je. Za odměnu nás nechají se s níma pomazlit, podrbat je za ušima a prostě s nima strávit čas. Když se setmí, vyrážíme na procházku po naše okolí a koukáme na ozdobené domečky a obchody. A druhý den většinou děláme to, co chtějí děti…takže jen koukáme na pohádky nebo nějaké vánoční filmy, doděláváme jedlé ozdoby pro ptáčky. Když je venku hezké počasí, vyrazíme na nějakou procházku do lesa nebo parku.

Čtvrtou adventní neděli stavíme a zdobíme stromeček, koukáme na pohádky a prostě si jen tak užíváme tu kouzelnou předvánoční atmosféru. Já většinou doděláváme nepečené cukroví a to již upečené slepuji a zdobím.

Dny mezi čtvrtou advetní nedělí a Vánocema se snažíme trávit venku. Když nám to počasí dovolí, chodíme do lesa a zdobíme stromy jedlýma ozdobama pro ptáčky, věšíme na ně i jablíčka nebo mrkve pro divoká zvířátka, co v lesech žijí, u stromů necháváme oříšky a buráky pro veverky.


Štědrý den začínáme tradičně domácí vánočkou a kakaem nebo horkou čokoládou. K obědu vždy vařím čočkovou polévku a na stole je celý den k dispozici cukroví. K večeři je u nás tradiční bramborový salát a většinou kupuju již před pečené ne-rybí prsty, filety a nugetky. Máme jednu oblíbenou značku, která je sice trochu dražší, ale jednou za rok?

Po večeři už na děti čekají tři, ano „jen“ tři, dárečky. Máme totiž pravidlo tří dárků pro každého, protože nechceme, aby pro děti byli Vánoce jen o dárcích. Vánoce přeci mají být o tom, že je rodina spolu, tráví spolu čas, dělají věci společně, i kdyby to bylo jen koukání se na pohádky. A také je to pro nás čas, kdy se snažíme vídat s kamarády, přáteli, zavolat do Čech rodině…Nikdy jsem neměla ráda tuny a tuny dárků pod stromečkem, které děti ani nevyužijí.


Bohužel mi přijde, že hlavně v posledních letech se vytrácí to Vánoční kouzlo. Vánoční hudba v obchodech hraje už od půlky října, lidé se přebíhají v tom, kdo komu dá větší a dražší dárek a Vánoční svátky se stávají spíše svátky obžérství. Přitom bychom se měli zastavit, uvědomit si, že smyslem Vánoc není jen neustálé uklízení, obdarovávání se a honba za dárky. Jsem si jistá, že naši předci si se hodně divili, jak se v moderním pojetí Vánoc vytratila symbolika, tajmenství, adventní očekávání, tradice a pověry. Víte třeba, proč by adventní věnec měl byl ve tvaru kruhu? Nebo co bylo typickým symbolem českých Vánoc? Lije nkdo z vás olovo nebo háže botou? V příštím článku se Vám budu snažit nějaké tyto klasické symboly a tradice Vánoc přiblížit….


DRUHÉ FILMOVÉ ODPOLEDNE 2020

0

Posted by Lucasinka | Posted in Filmová odpoledne | Posted on 28-11-2020

Ve čtvrtek proběhlo nase Druhé Filmové odpoledne 2020. Tentokrát mi dělalo větší problém vymyslet film, na který se podívat, ale nakonec jsem na poslední chvíli vybrala klasiku mého dětství. Jelikož se jedná o starší a velice známý snímek, je mi jasné, že jste o něm již všichni slyseli a tak se o něm nemusím moc rozepisovat. Ale alespoň pár řádků si stejně neodpustím……

Tento film jsem jako dítě a pak i puberťák měla velice ráda a ani po x letech jsem nezměnila názor. Pořád si u něj odpočinu, pobavím se a vrátím se při jeho sledování do dětských let. A děti? Bylo úžasné je vidět, jak Kevinovi fandili při každé pasti na zloděje se brečeli, až se doslova váleli smíchy po zemi. Jedná se o film Home Alone (Sám doma) z roku 1990. Kdo by neznal kluka, co si přeje nemít rodinu a už nikdy nevidět své rodiče ani sourozence? Osmi letého Kevina, co si v ručníku kolem boků hraje na dospělého a před zrcadlem se nejen voní jako dospělý, ale dává si i vodu po holení na tváře? Ale nejlepší část filmu je přeci jen ta, kdy se do domu snaží dostat dva zlodějíčkové, kteří si dělají zálusk na dům, ve kterém žije. Ta část, kdy připravuje různé pasti a zlodějíčci se do nich postupně chytají.

A protože jsem vybrala americký film, říkala jsem si, že by bylo fajn připravit i americké občerstvení. Takže hot dogy ve stylu „udělej si sám“, kdy jsem do malých mističek nasekala kyselé okurky, nastrouhala sýr, nasypala olivy a smaženou cibulku. K tomu kečup a hořčici – prostě klasika. Každý z nás má totiž hot dog rád jinak a tohle byla možnost, jak si ten svůj prostě vyšperkovat k obrazu svému.

Další chod byl salád, který jsem nesmíchala dohromady, ale na listový základ jsem nastrouhala fialovou mrkev, nakrájela okurku, oranžovou papriku, cherry rajčátka, přidala kukuřici a do středu jsem v misce dala pečenou cizrnu, kterou miluju místo krutonů. Protože vím, že děti ani partner moc zeleninové saláty se zálivkou nemusí, dala jsem svůj Southwestern dressing bokem a kdo chtěl, mohl si jím ten svůj výtvor dochutit. Nesměli chybět brambůrky, které jsem se snažila vyvážit něčím zdravějším a tak jsem oloupala pár mandarinek. A jako sladkou tečku na záver jsem pokrájela dva druhy proteinových tyčinek, které jsem objevila v jednom krámu. Jednalo se o banánovou a arašídovou s kousky čokolády. Základem jsou jen datle a oříšky, takže jsem veděla, že prostě budou mít úspěch. A aby tečka na konec nebyla zase až moc zdravá, přidala jsem Oreo sušenky. Snědlo se úplně všechno a nezbylo ani na dceřin páteční oběd do školy :D

Už nyní se těším na další čtvrtek a naše Třetí filmové odpoledne…..tak ahoj zase příští týden

PRVNÍ FILMOVÉ ODPOLEDNE 2020

0

Posted by Lucasinka | Posted in Filmová odpoledne | Posted on 20-11-2020

Jakmile se venku ochladí, dny začnou být kratší a kratší a déšť stále častěji bubnuje svou deštivou melodii na okna, obnovujeme s dětma naše  „FILMOVÁ ODPOLEDNE“. Většinou to spojím s „obývákovým piknikem“ a místo klasické večeře u stolu prostě jíme na zemi, na kterou rozprostřu deku, na ní naskládám spoustu zdravých i méně zdravých dobrot a nějaké speciální pití. Pak už jen zhasneme světla, zapálíme svíčky, sedneme si na deku a pustíme nějaký úžasný film. Každý si bere co chce a nechá se unášet atmosférou a děním příběhu. Letos jsme s našim zimním zvykem začali týden před prvním adventním víkendem. Tyhle odpoledne máme moc rádi a vždy se na ně celý týden nedočkavě těšíme. I proto bych se s vámi chtěla podělit nejen o tipy, co připravit k občerstvení, ale také o tipy na filmy, které si s dětma užíváme a milujeme. Některé filmy si pouštíme i opakovaně, protože jsou prostě srdcovky. Tak jdeme na to…..

Na naše první filmové odpoledne 2020 jsem se moc a moc těšila. Dlouho jsem vybírala film a chtěla jsem něco, co jsme ještě neviděli a budu mít jistotu, že nejen děti bude bavit. Jelikož jsme před dvěma lety viděli animovanou verzi, věděla jsem, že tento film je sázkou na jistotu. A víte co? Byl naprosto úžasný a děti vydrželi skoro 2 hodiny bez hnutí koukat bez věčného škebetání, pošťuchování atd. Jedná se o film The BFG neboli The Big Friendly Giant, který je do čestiny přeložený jako Obr Dobr. Film je v současné době ke shlédnutí na Netflixu, ale určitě jej najdete i jinde. Zajímavostí je, že první, animovaný film z roku 1989 je Britský, kdežto hraný z roku 2016 si pod křídla vzal gigant filmového průmyslu Disney. Režijní taktovka byla svěřena Stevenu Spielbergovi. Příběh je inspirován stejnojmennou knihou Britského spisovatele Roalda Dahla, který napsal knihy jako Karlík a továrna na čokoládu, Fantastický pan Lišák nebo Matilda. Ale o těchto filmech až zase někdy příště.

The BFG je pohádkový příběh o dobrotivém obrovi, který ze Země Obrů chodí rozdávat sny do lidské říše. Jednu noc ho uvidí malá holčička, která zrovna bloumá po sirotčinci, ve kterém žije, protože nemůže spát. Obr ji vezme s sebou do své Země Obrů a společně se pokusí zastavit lidožravé obry, kteří napadají lidský svět. A to i za pomoci Britské královny….ale to už asi prozrazuji příliš. Každopádně film je plný vtipných okamžiků a graficky je úžasně zpracovaný.

A co jsme baštili? Připravila jsem jednoduchý studený těstovinový salát (recept níže), k němu dětí nejoblíbenější listové šneky a pak i něco zdravějšího. Nakrájenou papriku, cherry rajčátka a okurky jsem doplnila černýma olivama a humusem. K němu pár tortilla chipsů, krekry a plnou mísu sladkého popcornu. V jednom obchodě jsem koupila i Aloe mangovou limonádu s kousky manga a to jsem nechala řádně vychladit. Všechno, co vidíte na fotce jsme snědli ve čtyřech (partner se k nám přidal na večeři, ale pak se vrátil k pracovním povinnostem). Dceři jsem dala bokem trochu těstovinového salátu a dva listové šneky, aby měla něco „speciálního“ i ve škole k obědu.

Těstovinový filmový salát

  • 450g těstovin (nevařených)

  • 250g cherry rajčátek

  • 1 barevná paprika (vybrala jsem oranžovou kvůli barevosti)

  • ½ okurky

  • ½ hrnku sušených rajčat

  • 1 hrnek kadeřávku

na dressing

  • ½ hrnku bazalky

  • 1 lžíce červeného vinného octa

  • šťáva z ½ citronu

  • ½4 hrnku vody

  • ¼ – ½ hrnku konopných semínek

  • 1 lžička dijonské hořčice

  • sůl a pepř na dochucení

Těstoviny nasypeme do vroucí osolené vody a vaříme do změknutí. Pak slijeme, propláchneme studenou vodou a nasypeme do mísy. Než se těstoviny uvaříme, pokrájíme si všechnu zeleninu (kromě kadeřávku) a šušená rajčata. Všechny suroviny dáme do mixéru a rozmixujeme na hladký krém. Pokud je dressing příliš hustý, přilijeme více vody. Dochutíme solí a odebereme dvě lžíce, které nalijeme ke kadeřávku. Ten rukama „namasírujeme“ a poté vmícháme i se zbytkem dresingu do mísy k těstovinám a zeleniě. Promícháme a dáme alespoň na půl hodiny vychladit.

Na listové šneky

  • 1 balení listového těsta (zkontrolujte si složení, pokud se stravujete rostlinně jako my)

  • rajský protlak

  • rostlinný sýr (používám Violife)

  • rostlinný salám (milujeme Quorn veganskou šunku)

  • čersvá bazalka

Troubu rozehřejeme na 200 stupňů. Listové těsto rozválíme na obdelník a pomažeme rajským protlakem. Poklademe plátky salámu, čerstvou bazalkou a strouhaným sýrem. Opatrně zarolujeme a z krájíme cca 1cm tlusté plátky, které klademe na plech vyložený pečícím papírem. Pečeme zhruba 15-20 minut nebo dokud není povrch krásně zlatavý.

MŮJ „TO DO“ SEZNAM

0

Posted by Lucasinka | Posted in DIY aneb Domácí výroba | Posted on 19-11-2020

Na svých túrách a procházkách hrozně ráda poslouchám podcasty a můj absolutně nejoblíbenější je podcast Linka. Jestli jste o něm neslyšeli, je to podcast Terezy Salte a Karla „Kovy“ Kováře. V jednom z podcastů Tereza zmínila, že si udělala takový „to do“ list neboli seznam věcí, co by chtěla udělat. Ten pak zveřejnila i na svém instagramu. Nechala jsem se jí inspirovat a udělala si takový vlastní seznam věcí, co chci do Vánoc stihnout. S dětma jsme si pak udělali i další, společný seznam s místama, kam chceme zajít na výlety, co udělat ve volném čase a co spolu uvařit nebo upéct. Jsem velice zvědavá, kolik z těch položek budu mít  odškrtnutých než přijdou Vánoce. Také doufám, že nám bude přát počasí a umožní nám venkovní aktivity zrealizovat. Ale do Vánoc přeci jen ještě pár týdnů zbývá a tak možnost, že alespoň jeden, dva víkendy bude hezky je vysoká. Pokud se budete chtít inspirovat, směle do toho!

* Připravit domácí zázvorový sirup
* Udělat brusinkový džem
* Uvařit Pumpkin Spice sirup
* Fermentovat zeleninu
* Upéct dýňový koláč
* Upéct Mince Pies
* Udělat to nejlepší Zlaté mléko (Golden milk)
* Zkusit zveganizovat alespoň jeden staročeský recept
* Vyzdobit vchod
* Ozdobit s dětma dům
* Poslat rodině a přátelům Vánoční přáníčka
* Opět s dětma zavést čtvrteční „filmova odpoledne“
* Postavit a pustit draka
* Vyrobit jedlé ozdoby pro zvířatka
* Ozdobit stromy jedlýma ozdobama (park, les)
* Začít s Jessicou šít
* Udělat talířky pro Father Christmas


Takže i vy se už teď můžete těšit na nové recepty na dobroty z mého seznamu…a nejen na ně.

MOJE CESTA K VEGANSTVÍ

0

Posted by Lucasinka | Posted in BLOG | Posted on 18-11-2020

Minule jsem popisovala svou cestu k vegetariánství a že jsem se domnívala, že veganství je pro mě až příliš radikální a nikdy tak daleko nepůjdu. Ale pak se událo pár situací a veganství se stalo částí mého běžného života. I když cesta k němu nebyla úplně přímá a jednou jsem kvůli krásné okolnosti šlápla vedle, nakonec jsem k němu došla a jsem si jistá, že to tak prostě mělo být. Ale od začátku….

Psal se rok 2013. Naše dcera měla krátce před druhýma narozeninama a spokojeně si oddychovala v postýlce, co jsme měli v obýváku. Já vedle ní funěla na orbitreku a dávala si svou denní dávku 10ti kilometrů. Po pár minutách se mi na Youtube začalo přehrávat video, které mě velice ovlivnilo. Byla to Nejlepší řeč jakou kdy uslyšíte (The best speech you will ever hear) od Gary Yourofského. Dodnes si pamatuju, jak jsem se cítila, jak jsem brečela, kroutila hlavou, souhlasně přikyvovala a zároveň se rozčilovala „proč mi to nikdo neřekl dřív?“. Každý den jsem zkoušela najít nový dokument a v tu chvíli jsem byla jako houba, co touží nasát další a další informace. Dokument, na který se ráda kouknu i dnes je Raději vidličky než nože (Forks over Knives),Veganizovaní (Vegucated) nebo Na jídle záleží (Food Matters). Vše jsem vždy shlédla nejdřív sama při šlapání na orbitreku a poté večer pouštěla partnerovi. Po skončení jsme společně diskutovali o tom, jak na nás ten či onen dokument zapůsobil, jaký na to máme názor, co chceme nebo nechceme změnit, co si z toho vzít do dalšího života. Pak jsem také narazila na velice vychvalovaný dokument Pozemšťané (Earthlings), který jsme si pustili s partnerem společně, ale po pěti minutách jsem utekla do ložnice, seděla na posteli a jen z těch zvuků a povídání, co se ke mně dostalo, se mi slzy kutálely po tváři a nešly zastavit. Ještě dlouho poté, co dokument skončil a v bytě se rozhostilo naprosté ticho, jsem zůstala sedět na posteli v ložnici, tupě zírajíc z okna a nechápající, co se to stalo. Po pár minutách za mnou přišel partner s podobným výrazem a slzama v očích. Jen jsme se obejmuli a mlčky seděli vedle sebe.

Od té chvíle jsem hledala už jen veganské recepty, objednala pár veganských kuchařek, hlavně, co se pečení týkalo, zkoušela do našeho jídelníčku zařadit víc tofu a luštěnin. Byla jsem velice překvapená, jak snadno se peklo. Najednou jsem nepotřebovala vejce nebo kravské mléko na to, abych upekla nadýchaný dort, koláč nebo bublaninu. Po několika měsících jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná a to mě na pár měsíců svedlo z cesty a můj mozek jako by zapoměl na všechny ty informace, co jsem předtím nasála z dokumentů. Nebo je prostě jen odsunul bokem a nevěnoval jim pozornost. Druhé těhotenství probíhalo dost odlišně od toho prvního. Bylo mi špatně po každém jídle, neměla jsem na nich chuť, po všem jsem byla nafouklá a nejradši bych nejedla vůbec. Což je u mě velice neobvyklé, protože jídlo zbožnuju a jsem tzv. Emocionální jedlík, takže jídlem řeším cokoliv se v mém životě děje. Když jsem byla na začátku čtvrtého měsíce těhotenství, měla jsem několik nocí po sobě ten samý sen. Byl velmi reálný a vždy jsem v něm jedla sýry a cítila se šťastně, spokojeně, nadšeně. Každé ráno jsem se probudila s poslintaným polštářem. Řekla jsem o tomto snu partnerovi s tím, že si nevím rady, co mám dělat. Řekl mi, že se mi třeba tělo snaží něco sdělit a tak se nemám zbytečně trápit a prostě třeba jednou týdně si kousek sýru dopřát. A tak jsem poslechla, ale s dopřávání jednou týdně bylo dopřávání skoro každodenní (ale na tajňačku, aby to partner nevěděl).

To vše se změnilo v srpnu 2014, kdy jsem porodila syna a on se poprvé přisál a začal pít mé mateřské mléko. V tu chvíli, jako by se mi záběry z dokumentů v rychlosti přehřáli před očima a já brečela jako malá holka. Samozřejmě jsem brečela i radostí, že mám krásného a zdravého syna, který vypadal jako malá opička, ale také smutkem a provinilostí. Říkala jsem si, jak se asi musí cítit krávy a jiná zvířata, kterým hned po porodu seberou mláďata a napojí je na přístroje. Jak hrozné pro ně musí být nevidět, nepohladit, nepochovat nebo nebýt v blízkosti svého mláďátka, které x měsíců nosili v břiše a cítily každý jeho pohyb. Představila jsem si sebe, jak bych se cítila, kdyby v tu chvíli, kdy jsem slyšela svého syna poprvé plakat, ho prostě odnesli a už jsem ho nikdy neviděla. Místo toho by mě napojili na přístroje a mléko, které bylo určené mému synovi, by ze mě sáli. Od té chvíle jsem už nikdy, opravdu nikdy, neodstala chuť na mléčné výrobky, vejce nebo jakýkoliv jiný živočišný výrobek. A nelituji. Naopak si občas vyčítám, že jsem v těhotenství odolala a vrátila se ke konzumaci sýrů, i když jsem věděla, jak krutý mléčný průmysl je.


V některých dalších článcích s vámi budu sdílet i dokumenty nebo knížky, které se mi líbily, zaujaly mě nebo mě nějakým způsobem ovlivnily….tak ahoj příští středu u dalšího článku ;)

MOJE CESTA K VEGETARIÁNSTVÍ

0

Posted by Lucasinka | Posted in BLOG | Posted on 11-11-2020

Moje cesta k vegetariánství, byla ze začátku spíše nechtěná náhoda. Vše začalo, když jsem musela na operaci slepého střeva a protože můj životní styl předtím nebyl ani zdaleka ukázkový, po operaci jsem měla spoustu komplikací. Horečky, troje různá antibiotika a prodloužený pobyt v nemocnici s následnou delší rekonvalescencí. Po propuštění z nemocnice jsem se dávala do kupy u rodičů a tak, když jsem se konečně vrátila zpět do svého běžného života v Liberci, musela jsem vyrazit na nákup. A tam pro mě nastal první obrovský šok. Jen přiblížení se k pultu s masem mi s žaludkem provádělo doslova psí kusy. Musela jsem vyběhnout ven a vydýchávat to několik minut.

Další nákupy v supermarketech tedy možné nebyly a tak jsem začala vyhledávat menší obchůdky a taky jsem narazila na obchod se zdravou výživou. Moje první návšteva tam byla tak zvláštní. Vidět ten výběr, spoustu potravin, které jsem nikdy předtím neviděla a neslyšela o nich, mi naprosto vyrazil dech. A zároveň mě to vyděsilo, protože jsem nejen nerozuměla vlastnímu tělu, ale zároveň jsem vůbec nevěděla co a jak vařit, jíst, používat. Personál byl naproto úžasný. Poradili a pomohli mi s čímkoliv jsem potřebovala.

Až po několika týdnech jsem náhodou na internetu zjistila, že moje stravovaní se jmenuje „vegetariánství“ a začala jsem se o něj zajímat. Zkoušela jsem číst informace, vyhledávat recepty a byla jsem nesmírně ráda, když jsem v knihovně narazila na dvě vegetariánské kuchařky. Musím zmínit, že toto se stalo v roce 2007 a tehdy ještě vegetariánství nebylo tak rozšířené, jako je v dnešní době. Také jsem měla štěstí, že v Liberci byly hned dvě vegetariánské restaurace a především jedna, která byla částečně i obchod, mi byla velkou inspirací. Měla jsem ji kousek od práce a tak jsem tam chodívala každý den na obědy. A tak jsem poprvé ochutnala seitan, veganské párky a různé další alternativy.

Dvě první vegetariánské kuchařky, které jsem našla v Liberecké knihovně. Tyto už jsou koupené a po dlouhou dobu jsem z nich čerpala nejen recepty, ale i informace o potravinách

Dodnes si pamatuju, když jsem četla o veganství, jak jsem si říkala, že to už je pro mě příliš radikální a vegani pro mě byli něco jako hipísáci s dlouhýma vlasama, co jen kouří trávu. Kdybych jen tenkrát věděla.

Rodina mé rozhodnutí spíše zlehčovala a dodnes si pamatuju, jak mi táta zcela vážně řekl, že bez masa budu nemocná a zemřu, protože člověk prostě bílkoviny potřebuje. A brácha? Ten si nikdy neodpustil škodolibé poznámky u skoro každého jídla. Mamka se zdála v pohodě, ale později mi přiznala, že prostě jen čekala, až mě ten rozmar přejde. Ono totiž nešlo jen o vyloučení masa a masných výrobků z mého jídelníčku, ale chutě se mi změnily i ohledně kouření, které mi po operaci chutnalo jako zkažená ryba. Nevím, co pro rodiče bylo horší. Jestli mé vegetariánství, nebo nekouření. Každopádně jsem měla jednu velkou výhodu a to, že jsem bydlela sama v jiném městě a k rodičům jezdila na víkendy. A nikdy jsem si nezapoměla přivést jídlo pro sebe. Pamatuji, když jsme grilovali a já přivezla uzené a marinované tofu. Nejdřív se podivovali, co za divnost to jím, ale při každém dalším grilovaní jsem musela vozit víc a víc tofu, protože vždy mizelo zázračnou rychlostí.

Když jsem poznala svého partnera, byl ještě maso jedlík, ale hned na začátku jsme si nastavili pravidla. Jelikož jsme spolu hned od začátku začali sdílet domácnost, dohoda byla taková, že pokud bude chtít jíst maso, dá si ho v restauraci a nebo si ho může koupit a uvařit doma, ale jen, když tam nebudu a vše po sobě uklidí. A tak se několikrát stalo, že jsem šla na skoro hodinu vytírat panelákovou chodbu, vyrazila na neplánovaný nákup nebo prostě jen seděla na balkóně a četla si knížku. Problém s „vůní“ masa mám dodnes, i když už ho nemusím běhat vydýchávat ven. Protože jsem ale z velké většiny vařila a nakupovala já, bylo naše jídlo v naší domácnosti převážně vegetariánské a to i po přestěhovaní do Velké Británie. Přítel si koupil a uvařil maso tak jednou za čtvrt roku a jednou se mu po něm udělalo tak zle, že z toho byl tři dny neschopný vstát z postele. Od té doby se maso v naší domácnosti nevyskytuje absolutně v žádném množství ani podobě.

já v roce 2009

Nevím, co se mnou v té nemocnici udělali, co se s mým tělem, mozkem, chuťovými pohárky tenkrát stalo, ale jsem za to stále neskonale vděčná. V roce 2014 započala naše cesta k veganství. Ale o tom zase až příště. Stejně jako o výchově dětí na rostlinné stavě a životě v Británii.

Mějte krásný den a snad se vám čtení alespoň trochu líbilo….