CIZRNOLETA II.

0

Posted by Lucasinka | Posted in Luštěniny | Posted on 16-11-2020

Před pár dny jsem chtěla uvařit něco rychlého jen pro sebe  partnera a tak jsem prohlédla špajsku a objevila neotevřené balení cizrnové mouky. A vzpoměla jsem si, že kdysi dávno jsem dělala Cizrnoletu. Ale když jsem se na původní recept podívala zjistila jsem, že nějaké suroviny prostě nemám doma a tak jsem si recept zjednodušila a výsledek byl ještě lepší a přitom mnohem rychlejší.

Budete potřebovat

200g cizrnové mouky, 400ml vody, 1-2 lžičky černé soli, mletý pepř, 1/2 lžičky prášku do pečiva

ostatní: 1 cibule, 6 žampionů, 1/2 červené papriky, pár sušených rajčat, 1 lžička oleje ze sušených rajčat

Postup

V mixéru rozmixujeme všechny suroviny na cizrnolettu a necháme chvíli odpočinout. Mezitím na pánev nalijeme 1 lžičku oleje ze sušených rajčat, přidáme na proužky pokrájenou cibuli, houby, na kostičky nakrájenou papriku a sušená rajčata. Orestujeme a nakonec vmícháme ke směsi z cizrnové mouky. Na rozehřátou pánev nalijeme část těsta, rozprostřeme a počkáme, až začnou okraje mírně tuhnout. Poté opatrně otočíme a osmahneme i z druhé směsi. Podáváme s hořčicí, kečupem a zeleninou.

Pozn. Osvědčila se mi metoda otáčení pomocí talíře. Opatrně cizrnoletu přesunu na taliř, přikryju pánvi a obojí rychle otočím. Tím se cizrnoleta neroztrhá a krásně drží tvar.

Pozn2. Z tohoto množství jsou 2 větší cizrnoletty. Do směsi  můžeme přidat nastrouhaný sýr nebo jakoukoliv zeleninu, kteoru máme rádi.

DÝŇOVÁ POLÉVKA SE ZAVÁŘKOU

0

Posted by Lucasinka | Posted in POLÉVKY | Posted on 15-11-2020

Co vy a plévky? Já je naprosto zbožňuju. Né tedy celý rok, ale jak se venku ochladí, listy se zbarví a jsou všude jinde než na stomech, moje touha po polévkách roste závratnou rychlostí. A protože dneska ráno jsme se byli projít a venku foukal studený vítr, přišla rychlá polévka a sytá polévka vhod.

Budete potřebovat

1 cibule, 1 větší mrkev, 2 stonky řapíkatého celeru, 4 storužky česneku, 1 lžíce nastrouhaného čerstvého zázvoru, 1/2 větší máslové dýně, 1 hrnek červené čočky, 1 lžička kari koření, 1/2 lžička mleté kurkumy, 2 litry vody, 4 lžičky sypkého zeleninového bujonu, 1 lžička soli, 150ml rostlinné smetany na zjemnění

na zavářku

1 hrnek hladké mouky, 2 lžíce lahůdkového droždí, 50-100ml rostlinné smetany, špetka mleté kurkumy, sůl a nasekané bylinky

Postup

Do většího hrnce nasypeme pokrájenou cibuli, mrkev a dýni, přisypeme červenou čočku a podlijeme vodou. Ochutíme bujonovým práškem, česnekem, zázvorem, solí a kari kořením. Přisypeme kurkumu a necháme vařit na mírném ohni 20-30 minut nebo dokud není zelenina měkká. Po uvaření polévku rozmixujeme do hladka a zjemníme smetanou. V menší míse smícháme všechny suroviny na zavářku. Zavářku lžičkou přesnume do vroucí polévky, promícháme a ještě zhruba 10 minut provaříme. Můžeme ihned servírovat.

BRUSINKOVO-POMERANČOVÝ DORTÍK

0

Posted by Lucasinka | Posted in Dorty | Posted on 13-11-2020

Čerstvé brusinky miluju a v kombinaci s pomerančem je to naprosto dokonalá kombinace. Před pár dny jsem v jednom kamenném zelinářství narazila na čerstvé brusinky a tak jsem z nich prostě musela upéct dort. Každý rok jsou v listopadu a prosinci v obchodech čerstvé nebo mražené brusinky a tak nikdy nesmí chybět v mojí kuchyni.


Budete potřebovat

2 1/3 hrnku hladké mouky, 2 lžičky prášku do pečiva, 1 lžička jedlé sody, 1/2 lžičky mleté kurkumy, 3/4 hrnku cukru, 1 hrnek jablečného pyré, 1 hrnek rostlinného mléka, 1 lžička vinného octa, 1 1/2 hrnku čerstvých brusinek, kúra a šťáva z 1 velkého pomeranče

Postup

Troubu předehřejeme na 170 stupňů. Ve větší míse smícháme mouku, prášek do pečiva, jedlou sodu, kurkumu, cukr a jemně nastrouhanou pomerančovou kúru. V menší míse smícháme jablečné pyré, rostlinné mléko, vinný ocet a pomerančovou šťávu. Tekutou směs nalijeme do moučné směsi a opatrně zamícháme. Do těsta vmícháme 1 hrnek brusinek a vlijeme do připravené silikonové formy. Zbytek brusinek nasypeme navrch dortu, mírně zatlačíme a posypeme trochou cukru. Pečeme 20 minut, poté dort zakryjeme fólií a pečeme dalších 20 minut. Poté vyzkoušíme špejlí, zda je dort upečený. Vyndáme z trouby a necháme vychladnout minimálně 1 hodinu, ale nejlépe přes noc.

MOJE CESTA K VEGETARIÁNSTVÍ

0

Posted by Lucasinka | Posted in BLOG | Posted on 11-11-2020

Moje cesta k vegetariánství, byla ze začátku spíše nechtěná náhoda. Vše začalo, když jsem musela na operaci slepého střeva a protože můj životní styl předtím nebyl ani zdaleka ukázkový, po operaci jsem měla spoustu komplikací. Horečky, troje různá antibiotika a prodloužený pobyt v nemocnici s následnou delší rekonvalescencí. Po propuštění z nemocnice jsem se dávala do kupy u rodičů a tak, když jsem se konečně vrátila zpět do svého běžného života v Liberci, musela jsem vyrazit na nákup. A tam pro mě nastal první obrovský šok. Jen přiblížení se k pultu s masem mi s žaludkem provádělo doslova psí kusy. Musela jsem vyběhnout ven a vydýchávat to několik minut.

Další nákupy v supermarketech tedy možné nebyly a tak jsem začala vyhledávat menší obchůdky a taky jsem narazila na obchod se zdravou výživou. Moje první návšteva tam byla tak zvláštní. Vidět ten výběr, spoustu potravin, které jsem nikdy předtím neviděla a neslyšela o nich, mi naprosto vyrazil dech. A zároveň mě to vyděsilo, protože jsem nejen nerozuměla vlastnímu tělu, ale zároveň jsem vůbec nevěděla co a jak vařit, jíst, používat. Personál byl naproto úžasný. Poradili a pomohli mi s čímkoliv jsem potřebovala.

Až po několika týdnech jsem náhodou na internetu zjistila, že moje stravovaní se jmenuje „vegetariánství“ a začala jsem se o něj zajímat. Zkoušela jsem číst informace, vyhledávat recepty a byla jsem nesmírně ráda, když jsem v knihovně narazila na dvě vegetariánské kuchařky. Musím zmínit, že toto se stalo v roce 2007 a tehdy ještě vegetariánství nebylo tak rozšířené, jako je v dnešní době. Také jsem měla štěstí, že v Liberci byly hned dvě vegetariánské restaurace a především jedna, která byla částečně i obchod, mi byla velkou inspirací. Měla jsem ji kousek od práce a tak jsem tam chodívala každý den na obědy. A tak jsem poprvé ochutnala seitan, veganské párky a různé další alternativy.

Dvě první vegetariánské kuchařky, které jsem našla v Liberecké knihovně. Tyto už jsou koupené a po dlouhou dobu jsem z nich čerpala nejen recepty, ale i informace o potravinách

Dodnes si pamatuju, když jsem četla o veganství, jak jsem si říkala, že to už je pro mě příliš radikální a vegani pro mě byli něco jako hipísáci s dlouhýma vlasama, co jen kouří trávu. Kdybych jen tenkrát věděla.

Rodina mé rozhodnutí spíše zlehčovala a dodnes si pamatuju, jak mi táta zcela vážně řekl, že bez masa budu nemocná a zemřu, protože člověk prostě bílkoviny potřebuje. A brácha? Ten si nikdy neodpustil škodolibé poznámky u skoro každého jídla. Mamka se zdála v pohodě, ale později mi přiznala, že prostě jen čekala, až mě ten rozmar přejde. Ono totiž nešlo jen o vyloučení masa a masných výrobků z mého jídelníčku, ale chutě se mi změnily i ohledně kouření, které mi po operaci chutnalo jako zkažená ryba. Nevím, co pro rodiče bylo horší. Jestli mé vegetariánství, nebo nekouření. Každopádně jsem měla jednu velkou výhodu a to, že jsem bydlela sama v jiném městě a k rodičům jezdila na víkendy. A nikdy jsem si nezapoměla přivést jídlo pro sebe. Pamatuji, když jsme grilovali a já přivezla uzené a marinované tofu. Nejdřív se podivovali, co za divnost to jím, ale při každém dalším grilovaní jsem musela vozit víc a víc tofu, protože vždy mizelo zázračnou rychlostí.

Když jsem poznala svého partnera, byl ještě maso jedlík, ale hned na začátku jsme si nastavili pravidla. Jelikož jsme spolu hned od začátku začali sdílet domácnost, dohoda byla taková, že pokud bude chtít jíst maso, dá si ho v restauraci a nebo si ho může koupit a uvařit doma, ale jen, když tam nebudu a vše po sobě uklidí. A tak se několikrát stalo, že jsem šla na skoro hodinu vytírat panelákovou chodbu, vyrazila na neplánovaný nákup nebo prostě jen seděla na balkóně a četla si knížku. Problém s „vůní“ masa mám dodnes, i když už ho nemusím běhat vydýchávat ven. Protože jsem ale z velké většiny vařila a nakupovala já, bylo naše jídlo v naší domácnosti převážně vegetariánské a to i po přestěhovaní do Velké Británie. Přítel si koupil a uvařil maso tak jednou za čtvrt roku a jednou se mu po něm udělalo tak zle, že z toho byl tři dny neschopný vstát z postele. Od té doby se maso v naší domácnosti nevyskytuje absolutně v žádném množství ani podobě.

já v roce 2009

Nevím, co se mnou v té nemocnici udělali, co se s mým tělem, mozkem, chuťovými pohárky tenkrát stalo, ale jsem za to stále neskonale vděčná. V roce 2014 započala naše cesta k veganství. Ale o tom zase až příště. Stejně jako o výchově dětí na rostlinné stavě a životě v Británii.

Mějte krásný den a snad se vám čtení alespoň trochu líbilo….

JEDNODUCHÁ JÁHLOVÁ KAŠE

0

Posted by Lucasinka | Posted in Kaše | Posted on 09-11-2020

Před pár dny jsem se rozhodla opět se naučit snídat. A po pár ovesných kaších jsem se dneska rozhodla pro kaši z jáhel. Kaše nesladím, protože si na ně vždy dávám čerstvé, sušené nebo karamelizované ovoce. Dnes jsem kaši ještě obzvláštnila čokoládové lístkovo-arašídové máslo a doplnila různýma semínkama. Naprosto úžasná podzimní snídaně.


Budete potřebovat

1/2 hrnku jáhel, 2/3 hrnku vody, 2/3 hrnku rostlinného mléka

Postup

Jáhly nasypeme do cedníku a propláchneme vroucí vodou. Nasypeme do malého hrnce, zalijeme vodou a rostlinnm mlékem a přivedeme k varu. Na mírném plameni vaříme jáhly 10-15 minut nebo dokud nemají jáhly skoro až kašovitou konzistenci. Přendáme do misky a zdobíme dle chuti.