SALÁT Z PEČENÉ MÁSLOVÉ DÝNĚ

0

Posted by Lucasinka | Posted in Saláty | Posted on 23-11-2010

Budete potřebovat:
1 máslová dýně (kolem 1 kg), salát roketa, sezamová nebo lněná semínka, sušený nebo čerstvý tymián, 1 lžíce česnekového oleje, chilli, červená paprika

na dressing: 4 lžičky tmavé sojové omáčky, 4 lžičky oleje, 4 lžičky javorového nebo agáve sirupu, 2 lžičky citronové šťávy, vločky chilli a česneku

Postup:
Máslovou dýni omyjeme a nakrájíme na malé, asi centimetrové kostičky. Smícháme s červenou paprikou, tymiánem a česnekovým olejem. Dáme na pečícím papírem vyložený plech a pečeme 10 minut. Mezitím si připravíme dressing smícháním všech ingrediencí. Ten vlijeme na pečenou dýni a ještě dalších 10-15 minut necháme péct. Pak pečenou dýni vyndáme z trouby a necháme vychladit. Roketu omyjeme, dáme na talíř a na něj poklademe upečenou dýni. Vše posypeme sezamovými nebo lněnými semínky.

PERNÍČKY (nejen vánoční)

0

Posted by Lucasinka | Posted in VÁNOCE | Posted on 22-11-2010

Budete potřebovat:
300g hladké mouky, 125g moučkového cukru, 100g másla, 3 lžíce medu, 1 lžíce kakaa, 1 vejce, 1 lžička kypřícího prášku, 0,5 – 1 lžička koření do perníku nebo Mix spice (k sehnání v UK)

Postup:
Prosátou mouku smícháme s moučkovým cukrem, kakaem, kypřícím práškem a kořením do perníku. Pak přidáme povolené máslo, med a vejce. Mícháme (nejlépe rukama), dokud ze směsi nevznikne těsto, které se nelepí na stěny mísy a drží tvar. Těsto dáme do sáčku nebo zabalíme do potravinářské folie a necháme odležet v lednici nejlépe do druhého dne (min. 8 hodin). Když je těsto odleželé, vyválíme z něj tenkou placku, ze které vykrajujeme různé tvaru. Ty srovnáme na plech vyložený pečícím papírem a jemně potřeme studenou vodou. Pečeme zhruba 10 minut v troubě, která je vyhřátá na 180 stupňů. Upečené perníčky můžeme zdobit vyšlehaným bílkem, citronovou šťávou a  s moučkovým cukrem a pro barevné je možné přidat i potravinářské barvivo.

Pozn. Aby byly perníčky krásně hnědé a lesklé, mohou se ihned po upečení potřít rozšlehaným vejcem. Je lepší zdobit perníčky až druhý den po upečení – lépe pak na nich drží. Použila jsem domácí med z květů černého bezu a pomerančce.

Před zdobením

JABLÍČKOVÝ NEPEČENÝ DORT

0

Posted by Lucasinka | Posted in Nepečené moučníky | Posted on 18-11-2010

Budete potřebovat:
1 kg jablek, piškoty, 2 sáčky vanilkového pudinku, 600 ml vody, citronová šťáva, třtinový cukr, koření (skořice, hřebíček, zázvor – vše podle chuti)

Postup:
Jablíčka oloupeme, zbavíme jádřince a pokrájíme na kostky. Vsypeme do hrnce, který podlijeme 200 ml vody, osladíme cukrem a citronovou šťávou a přivedeme k varu. Vaříme podle typu jablek, dokud nezmeknou. Pak jablka rozmačkáme, v případě potřeby rozmixujeme a dochutíme cukrem, citronovou šťávou a kořením. Ve zbytku vody (400 ml) rozmícháme vanilkové pudinkové prášky a přilijeme k jablečnému základu. Vaříme do zhoustnutí a poté odstavíme. Formu vypláchneme studenou vodou a dno vyložíme piškotama. Na ně nalijeme jablečnou směs a na vrch můžeme poklást zbytek piškotů nebo posypat kakaem či strouhanou čokoládou. Dáme do ledničky a necháme, nejlépe přes noc, ztuhnout.

Pozn. Použila jsem směs mletého koření, které obsahuje skořici, nové koření, hřebíček, zázvor, muškátový oříšek a koriandr. Koření je možné různě upravovat podle chuti. Použitá jablka jsou typu Bramleys.

JEDLÉ KAŠTANY – VOŇAVÁ DOBROTA

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ostatní | Posted on 14-11-2010

Využití kaštanů v kuchyni má mnoha letou tradici. Již před mnoha tisíci lety si na nich pochutnávali pralidé. Do Evropy se kaštany dostaly z Malé Asie a v antických kronikách se traduje, že právě díky tomuto plodu přežila vyhladovělá řecká armáda tažení do Asie ve 4.století před naším letopočtem. V Čechách se kaštany začaly pěstovat až ve 13.století a jedlá varianta si velice rychle získala své příznivce. Plody se totiž snadno uskladňují a tak měly kaštany pro nejchudší obyvatele v omezeném zimním jídelníčku své důležité místo.


Kaštany však rozhodně nejsou jídlem pouze pro chudé. Jejich výbornou nasládlou chuť si oblíbili především Francouzi, kteří si nevystačí pouze s praženými kaštany, ale z rozemletých plodů vyrábějí pyré, omáčky či polévky. Ve Francii má kaštan své  nezastupitelné místo také v cukrářství, kde je velice oblíbená kaštanová mouka, která je součástí legendárního nugátu Marron Glacé.

Jedlé kaštany jsou velice zdravé a protože neobsahují žádnou fruktózu ani glukózu, jsou vhodnou pochoutkou také pro diabetiky. Stejně tak jsou vhodné pro bezlepkovou dietu. Za zmínku také stojí skvělé účinky jedlých kaštanů na žaludek, žíly, mozek, srdce a dokonce i revma. Obsahují minimum tuku, ale dost velké množství škrobu. Jsou také zásobárnou minerálních látek a to zejména sodíku, hořčíku, vápníku, železa, draslíku, fosforu a chloru. Ve značném množství jsou zastoupeny také vitamin C a E, karoteny a vitaminy B1, B2a B6. Báby kořenářky dříve využívaly jedlé kaštany jako osvědčený prostředek proti kašli. Látky, které jsou v kaštanech obsaženy, navíc mohou pomoci při poruchách krvetvorby, respiračních, jaterních a kardiovaskulárních onemocněních. Pokud někdo bojuje s nadváhou a i přesto rád mlsá oříšky, může jejich mlsání nahradit právě jedlými kaštany. Obsahují sice poměrně hodně cukru, ale téměř žádný tuk. Zatímco hrst kešu oříšků má v sobě přibližně 15 gramů tuku, stejně množství kaštanů obsahuje pouze 1 gram tuku.

V obchodech s delikatesami se občas dá narazit na mražené loupané italské kaštany nebo na francouzské kaštanové konzervy. Ty mívají nasládlou či kořenitou příchuť. Při výběru nekonzervovaných kaštanů je potřeba si dát pozor, aby byly vybírány pouze čerstvé lesklé plody bez děr. Ty nejlepší kousky by měly být v poměru ke své velikosti relativně těžké a pokud kaštanem zatřesete, neměl by být slyšet dutý zvuk. Při nákupu je tedy potřeba kaštany dobře prohlédnout, aby nebyly plesnivé. Koupené jedlé kaštany rozložte v teplé místnosti, protože před uskladněním musí dobře oschnout. Když zcela vyschnou, můžete je nasypat třeba do zavařovacích sklenic a prosipat je vrstvou jemného písku. Takto uchované vydrží v chladnější místnosti i půl roku. Pokud však máte na kaštany chuť dříve, postačí je dát do lednice, kde vydrží zhruba jeden měsíc.

Sychravé a mrazivé počasí je typické pro vůni pečených kaštanů linoucí se z trhů. Tuto dobrotu si můžeme připravit i doma. Příprava není nijak složitá. Kaštany důkladně omyjeme a jejich plochou stranu nařízneme do písmene X. Naříznuté plody vložíme do pekáčku a pečeme na 220 stupňů asi 30-40 minut. Při pečení je několikrát prohrábneme, aby se nepřipralovaly. Upečený kaštan má mít stále tmavohnědou barvu a neměly by být černé.  Hotové kaštany oloupejte jakmile přestanou pálit, protože jakmile zcela vychladnou, slupku už z nich nedostanete.

FÍKY – EXOTICKÉ OVOCE

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ovoce | Posted on 13-11-2010

Všeobecně se předpokládalo, že s pěstováním fíků se začalo v Egyptě a v Asyrské říši zhruba před 5000 lety. Nedávno však bylo vykopávkami poblíž Jericha prokázáno, že strom, na kterém fíky rostou, byl mezi prvními rostlinami, které se pěstovali cíleně a to již před více než 11 tisíci lety. Pak fíky začaly být strategickou plodinou pro Řeky a Římany a dokonce byl ve znaku Athén. Představoval znak bohatství a to především pro své blahodárné vlastnosti.

Fíky rostou na stromě, který se nazývá Smokvoň obecná (Ficus Carica) a naši zemedělci se o pěstování tohoto stromu pokoušejí již od dob Karla IV. V dnešní době jsou fíkovníky (smokvoně) rozšířeny do všech tropických a subtropických oblastí světa. Největší evropskou velmocí v pěstování fíků je Portugalsko, ovšem nejchutnější fíky pocházejí z maloasijských plantáží. Protože Smokvoň špatně snáší naše klimatické podmínky, na pultech se setkáváme s plody, které jsou dováženy ze středomoří a Jižní Ameriky. V tropických oblastech je stom v květu po celý rok a „fíkové žně“ jsou 2-3krát do roka. Smokvoň obecná může dorůstat až 15 metrů a za jednu sezonu je možné sklidit až 300 kg ovoce. Je charakteristický svými velkými, dlanitými, laločnatými lsity a plody mají protáhlý, hruškovitý tvar s tlustou stěnou.

Barva čerstvých fíků je žlutá, zelená a někdy i nafialovělá. Když se fíky usuší, je jejich barva hnědá a na omak jsou měkké. Pokud si koupíte fíky čerstvé, vydrží v chladu nejdéle dva týdny. Čerstvé fíky chutnají sladce a medově a jejich měkká dužina se rozplývá na jazyku.

Fíky obsahují množství prospěšných živin a to jak v čerstvém tak i sušeném stavu. Obsahují 80% vody a v čerstvém stavu až 25% cukrů. Jsou bohaté na vitaminy A, C, B1 a B2 a také na bílkoviny, aminokyseliny, draslík, pektiny, organické kyseliny, vlákninu, fermenty a slizy. K nejúčinnějším látkám patří enzymy, které podporují trávení, vláknina a vyvážená kombinace složená z jedenácti vitamínů, čtrnácti minerálních látek a stejného množství aminokyselin. Díky tomu regulují trávení a působí mírně projímavě. Proto je vhodné je konzumovat, pokud trpíte na zácpu. Také zvyšují výkonost, soustředění a pomáhají zahánět únavu. Protože fíky obsahují pouze 10 kcal v 15 gramech, dokáží dostatečně zasytit žaludek a zahnat hlad. Povzbuzují nervy a mozek a zlepšují náladu. Ve formě kašovitých obkladů hojí rány a pokud se z nezralých fíků vymačká šťáva, dá se jí odstranit bradavice. Sušené fíky obsahují 18% vody, 60% cukrů, 3% škrobu, 5% pektinů a kolem 1% tuku.

Díky nízké energetické hodnotě jsou fíky skvělou svačinkou nejen pro lidi, kteří chtějí zhubnout. Je možné čerstvé plody zavařovat do marmelád a kompotů a sušené plody se hodí jako náhražka rozinek. Také můžeme dužinu rozmixovat spolu s jiným ovocem a získáme tak skvěle chutnající džus, který zasytí i osvěží. Z fíků se také vyrábí víno a sušené se přidávánají do směsí müsli. Upražené fíky s přísadou čekanky slouží jako náhražka kávy. Fíky také můžeme použít pro přípravu různých cukrovinek, ovocných koláčů a omáček.

Fíky by neměli chybět nejen na vánočním stole a to jak sušené tak i čerstvé. Zkuste tímto zdravým a sladce medovým ovocem nahradit bonbony, sušenky nebo čokoládové tyčinky a budete velice mile překvapeni lahodnou chutí.

KDOULE – ZVLÁŠTNĚ VYPADAJÍCÍ OVOCE

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ovoce | Posted on 06-11-2010

Název kdoule vzniklo podle starověkého řeckého města Kydon, odkud se toto ovoce dováželo. Plody byly symbolem zdraví, lásky a plodnosti. Původně kdoule ovšem pochází z oblasti střední Asie, kde se využívala v kosmetice a léčitelství a to především pro ošetření proleženin, proti průjmům a krvácení.

Kdoule jsou žluté plody, které vypadají trochu jako jablka, trochu jako hruška.  Roste na nízkém stromě či keři, který se nazývá kdouloň obecná. Kvete velkými bílými nčbo růžovými květy a listy jsou ze spodní strany pokryty chloupky. Plody kdouloně obecné dozrávají na podzim a za syrova jsou takřka nepoživatelné. Jsou velmi tvrdé a chutnají suše až drsne a velice špatně se polykají. Mají však velmi výrazné aroma, které se využije především v různých zavařeninách, marmeládách nebo kompotech. Z kdoulí lse dělat také víno a mošt, ovšem v dnešní době již tato výroba není zcela obvyklá.

Semena kdoulí obsahují slizové látky, které jsou přidávány do kloktadel a různých léčiv. Mimo slizu obsahují kdoule pektin, různé kyseliny, cukry, třísloviny a z vitaminu především B a C. Z minerálních látek jsou to především draslík, vápník, železo, měď, fosfor a zinek.

V dnešní době se plody kdoulí krájejí na velice slabé plátky a suší se. Ze sušených nebo vařených kdoulí se dělají kompoty, želé, různé sladké či slané rosoly a marmelády. Kdoule totiž dávají pokrmům jedinečnou chuť a vůni. Pokud necháme šťávu z kdoulí nakvasit, můžeme vyrobit také vynikající kdoulový likér. Kdoulová pasta, která se nazývá „kdoulový sýr“ byla v minulosti oblíbenou pochoutkou. Výroba této speciality není nijak složitá. Kdoule necháme rozvařit a smícháme je s cukrem a kyselinou citronovou. Pak dochutíme kandovaným ovocem nebo ořechy. Ještě snadnější je výroba kdoulového rosolu, na které je potřeba jedna zralá kdoule, jedno jablko a půl hrnku cukru. Ovoce se oloupe, rozvaří, prolisuje a vaří do zrosolovatění. Pokud chceme chuť želé obzvláštnit, můžeme přidat také badyán.

Kdoule také odpuzují hmyz a proto ji v dávných dobách dávali do spíže, do sklepa nebo na verandy. Na kdoule si netroufnou ani moli, takže je můžeme dát i do šatních skříní. Navíc domácnost provoní svou jedinečnou a svěží vůní. Nejlepší dobou pro kdoule je od září do prosince, kde je jejich chuť, vůně a aroma nejvýraznější.

KRÉM ZE SLADKÝCH BRAMBOR A ČERVENÉ ČOČKY

0

Posted by Lucasinka | Posted in POLÉVKY | Posted on 02-11-2010

Budete potřebovat:
1 větší sladká brambora, 2 střední mrkve, 1 cibule, 100 g červené čočky, 1 litr vody, sůl, 1 hlava česneku, 10 kuliček nového koření, 2 bobkové listy, olej

Postup:
Brambory a mrkev oškrábeme, pokrájíme na větší kousky, cibuli oloupeme a pokrájíme na čtvrtky. Zeleninu osmahneme na troše oleje a zalijeme vodou. Přidáme oloupané stroužky česneku (kromě 3 stroužků), nové koření, bobkový list a sůl a vaříme do změknutí zeleniny. Pak koření, česnek a cibuli vyndáme a zeleninu rozmixujeme. Pokud chcete mít polévku hladkou a krémovou, je lepší zeleninu rozmixovat a pak propasírovat přes jemné síto. Do krému přisypeme červenou čočku a necháme asi 10 minut provařit. Pokud je polévkový krém příliš hustý, můžeme jej naředit vodou na požadovanou hustotu. Dochutíme solí a rozetřenými třemi stroužky česneku a podáváme.

Pozn. Polévkový krém je mírně nasládlý, ale velice zdravý a sytý.