CIBULE

0

Posted by Lucasinka | Posted in Zelenina | Posted on 13-09-2010

Bez cibule si dnes málokterý kuchař umí představit vaření. Je známo, že cibuli využívali již Egyptští faraonové. Při stavbě pyramid krmili chlebo-cibulovými buchtami své otroky a výsledek jejich práce můžeme obdivovat dodnes. Do Evropy cibuli rozšířili pravděpodobně Římané, kteří věřili, že cibule nosí sílu a odvahu. Ovšem odkud přesně pochází není známo. Lidstvo cibule provází více než pět tisíc let a pravděpodobně přišla ze středo-západní Asie, kde rostla jako divoká rostlina. Všimli si jí staří Sumeřané, začali ji pěstovat a tak z planého druhu Allium oschaninii vznikla Alium cepa, nebo-li cibule kuchyňská, čímž se stala jednou z prvních kulturních rostlin.

Cibule i česnek jsou vlastně také jedovaté rostliny, ale naštěstí ne pro nás. Obsahuje totiž allicin, což je látka, která působí jako přírodní antibiotikum. V našem těle pak zabraňuje množení mikroorganismů a tím výrazně usnadňuje práci imunitnímu systému. Obsahuje spoustu zdraví prospěšných látek jako je železo, zinek, hořčík, fosfor, draslík, sodík, vápník, měď, síru a dokonce i trochu jódu. Také kyselina listová a vitaminy C, E, B jsou v cibuli hojně zastoupeny.

Nejznámější recept prospěný zdraví je cibulová šťáva s cukrem či medem, který se používá proti kašli. Stejně jako cibulový čaj se používala už ve středověku, kde se s ní pokoušeli léčit mor. Odtud víme i to, že cibule pomáhá proti střevním parazitům. Na rýmu a zánětlivá onemocnění nosních dutin zase platí vdechování výparů z nakrájené čerstvé cibule. Rovněž zlepšuje chuť k jídlu a také trávení, protože stimuluje tvorbu trávicích enzymů a žluče. Lidové léčitelství ji užívá ke snížení krevního tlaku, posílení srdeční činnosti a pročištění krve. Protože má antibakteriální účinky, zbavuje i od nepříjemného svědění po bodnutí hmyzem, bradavic a jiných kožních onemocnění. Nejúčinnější je samozřejmě syrová, tepelnou úpravou ztrácí na síle. Užívání cibule v rozumném množství je celkem bezpečné a obejde se bez vedlejších účinků, ale je možné se cibulí také předávkovat. Někteří lidé mohou na cibuli reagovat přecitlivěle. Při krájení se porušují buňky, které reagují na sulfonovou kyselinu, která přechází na dráždivý plyn. Ten, když se dostane do očí, naváže se na nervová vlákna na rohovce a způsobí slzení. O cibuli existuje velké množství studií zda má preventivní účinek proti rakovině žaludku, tlustého střeva a prostaty.

Známe několik druhů cibule:

Cibule kuchyňská – má okrově žlutou slupku a její ostrá chuť zůstává i po přípravě. Je vhodná do polévek, omáček i dušených pokrmů. Pokud ji vaříme ve vývaru neoloupanou, polévka získá krásně žlutavou barvu. Tato cibule tvoří většinu světové produkce a je velice vhodná k uskladnění.

Sladká cibule – říká se jí také španělská a je velmi oblíbená v Americe a Španělsku. Nejlepší je zapékaná a plněná. Často se z ní dělají kolečka, která se smaží a je výbornou přílohou – stačí ji jen trošku podusit na víně s bylinkami.

Červená cibule – je velice známí také jako italská nebo nachová a má kulatý či podlouhlý tvar. Je jemně nasládlá a proto je vhodná do salátů. Vařením bledne a nejlepší použití je za syrova. Výborná je naložená v osoleném octě s bylinkami a používá se ve studené kuchyni.

Šalotka – má velice jemnou chuť a vůni, která je podobná česneku. Patří mezi nejlepší druhy cibule. Jsou nepostradatelné při výrobě omáček a to zejména ve francouzské kuchyni. Nakládají se do vinného octa a získaná šťáva se používá jako dresing.

Jarní cibulky –  jsou podlouhlé se zelenou natí a úzkou bílou cibulkou. Výborně se hodí do salátů a opékaných směsí, polévek a pomazánek. V kuchyni může nahradit pórek.

Cibulky k nakládání – se sklízí velmi malé, mají tenkou papírovou slupku a velice špatně se loupe. Proto se ještě před loupáním namáčí do horké vody, kde slupka změkne. Nakládají se do různých směsí octů a olejů a také se dají využít jako příloha nebo jako vložka do polévek.

Write a comment

You must be logged in to post a comment.