JABLKA

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ovoce | Posted on 31-08-2010

Jablka jsou nejběžnějším ovocem a jeho barva a tvrdost slupky určují typ odrůdy. Je možné koupit jablka žlutá, zelená, ale i červená nebo žíhaná. Rozlišujeme tři hlavní druhy podle doby sklizně a to letní, podzimní a zimní.

Sušená jablka, označované jako křížaly, prospívají našemu trávicímu traktu. Čerstvá jablka obsahují velké množství vitaminu C a také látky, které napomáhají lidskému organismu snižovat riziko rakoviny. Říká se, že dvě čerstvá jablka denně dokáží upravit náš metabolismus a chrání mozek před Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou. Jablka neobsahují skoro žádné bílkoviny, naproti tomu mnoho vody, ale málo cukrů. Plody jsou bohaté na stopové prvky jako je draslík, který je nezbytný pro správné vyvážení vody, pro přenos nervových podnětů, funkci střev a činnost svalů. Jablka také snižují krevní tlak, cholesterol a hladinu krevních tuků. Posilují imunitní systém, krevní oběh a také srdce. Dokáží stabilizovat hladinu cukru v krvi, zlepšují činnost střev a normalizují mikroflóru ve střevech. Slupka obsahuje nenasycené mastné kyseliny, hořčík, karoteny a železo. Jablka obsahují kromě vitaminu C také vitaminy B a to především B1, B2, B6 a B12. Také obsahují vitaminy A, E a K, kyselinu pantotenovou, kyselinu listovou, niacin, biotin a cholin.

Využítí jablek je bohaté a konzumovat je můžeme buď čerstvé nebo sušené. Pokud z jablek odstředíme šťávu, získáme velké množství vlákniny, vitaminů, minerálů a přírodního cukru v jedné sklenici. Pomocí destilace lze i z jablek získat pálenku, tzv. jabkovici. Z čerstvých jablek můžeme připravovat kompoty, džemy, marmelády a také je přidávat do koláčů , závinů nebo buchet. Připravují se z nich výtečná jablečná povidla a vyrábí  mošty i džusy.  Jablka slouží i jako aroma do jiných jídel, jako jsou kečupy nebo přesnídávky. Při tepelné úpravě ztrácí jablka až 70% vitaminu C, proto se doporučuje konzumovat jablka spíše syrová.

Jablka také obsahují pektin, který váže v žaludku tuky a cholesterol a napomáhá jejich snadnějšímu vylučování. Ve srovnání s ostatními druhy ovoce je obsah pektinu v jablku vysoký – až kolem 1 %.  Kdo si hlídá linii, najde v jablkách spolehlivou oporu díky malému množství kalorií.  Pokud trpíte problémy se spaním, může určitou pomoc v nouzi poskytnout jedno jablko, sklenka moštu nebo jablečný čaj před spaním. Častou příčinou nočního probouzení je totiž pokles hladiny krevního cukru. Díky ovocnému cukru v jablku zůstává obsah cukru v krvi delší dobu konstantní. Vitaminy skupiny B, hořčík a různé další rostlinné látky mají zase uklidňující účinek na nervy a tím pomáhají při usínání.

FAZOLOVÝ HRNEC S KUKUŘICÍ

0

Posted by Lucasinka | Posted in Luštěniny | Posted on 30-08-2010

Budete potřebovat:
1 konzerva drcených rajčat, 1 konzerva kukuřice, 1 konzerva červených fazolí, mražené nebo konzervované zelené fazolové lusky, 1 kostka zeleninového vývaru, 0,5 lžičky čerstvé bazalky, 1 lžička cukru, 1 stroužek česneku, chilli, paprika

Postup:
Do hrnce dáme drcená rajčata, fazole, utřený stroužek česneku, kostku vývaru, cukr a trochu vody. Uvedeme do varu a pak přidáme okapanou kukuřici, fazolové lusky, ochutíme bazalkou a chilli a několik minut lehce podusíme. V případě potřeby můžeme zahustit strouhanou bramborou. Podáváme s kuskusem nebo pečivem.

NEJEN Z PŠENIČNÉ MOUKY SE DÁ PÉCT A VAŘIT

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ostatní | Posted on 30-08-2010

Pšeničná mouka je nejpoužívanější moukou v české kuchyni. V poslední době se rozšiřuje i používání jiné mouky, kde základem není pšenice, ale jiné obilí nebo jiné surovin. Tyto změny vedou ke zdravější výživě, změnám ve stravovacích zvycích a také ke změně v doposud používaných receptech. Protože nabícka je v dnešní době široká, představíme si na následujících řádcích známější i méně známé druhy.

Mouky z obilovin

Základní surovinou jsou zrna. Zde se jedná především o mouku žitnou, kukuřičnou, ovesnou a pohankovanou. K těmto moukám přidáváme ještě špaldovou mouku, ačkoliv se vlastně jedná o mouku pšeničnou.

Žitná mouka – od pšeničné se rozezná již podle barvy. Není zcela bílá, ala má našedlý nádech. Tato mouka se hodí především k přípravě chleba nebo drobnějšího pečiva pečeného z chlebového těsta. Pečeme je buď pouze z žitné mouky, nebo je možné ji smísit i s pšeničnou moukou, která zvyšuje objem upečeného těsta. Ze žitné mouky se kdysi pekly i perníky, ale pro domácí perníčky je zvykem používat většinou jen mouku pšeničnou, případně směs těchto dvou mouk.

Kukuřičná mouka – používání této mouky není příliš rozšířeno, ale je možné ji vyzkoušet do směsí na pečivo a na pečení různých slaných i sladkých placek nebo lívanců. Tato mouka se však nehodí pro těsta na moučníky.

Ovesná mouka – se zřejmě samostatně ani neprodává. Nahrazují ji ovesné vločky, které můžeme využít do slaných i sladkých moučníků, na vaření kaší, do palačinek, lívanců a nákypů. Vločky můžeme rozmixovat nebo rozemlít a použít je jako ovesnou mouku, kterou pak přidáme do směsí na chléb, pečivo nebo s ní zahušťujeme polévky či omáčky.

Pohanková mouka – má poměrně vysoký obsah bílkovin a minerálnách látek. Na pečení se využívá především na vlastní domácí pečivo. Z pohankové mouky můžeme připravovat těsta na různé smažené lívanečky, palačinky nebo jiné placky a to jak slané tak i sladké. Dříve se z pohankové mouky vařila především kaše, kterou je možné podávat jako samostatné jídlo nebo přílohi. Z této kaše se dají připravovat různé zapékané nákypy.

Špaldová mouka – se mele ze staršího a kdysi hojně pěstovaného druhu pšenice – špaldy. Ta postupně ustoupila výnosnějším odrůdám. Nyní se tato mouka vrací na trh a podle moderní medicíny má pozitivní účinky na imunitní systém. Je možné ji koupit většinou jen v obchodech se zdravou výživou a použití je zcela stejné jako u mouky pšeničné.

Luštěninové mouky

Mezi luštěninovéh mouky patří především mouka sójová a cizrnová.

Sójová mouka – je vyráběná z pražených sójových bobů. Pro samostatné pečení se nepoužává, ale výjimku mohou tvořit některé diety. V omezeném množství se přidává do pšeničné mouky nebo jiných moučných směsí, protože obsahem bílkovin zvyšuje výživovou hodnotu pečiva nebo jiného moučného jídla. Pokud je ovšem sójové mouky příliš, je pečení o něco těžší.

Cizrnová mouka – je využívána především v asijských zemích, kde se mouka mele z cizrny. Můžeme ji najít v receptech pod názvem besan. Cizrnová mouka smíchaná s pšeničnou se používá na pečení nekvašeného chleba nebo se přidává do nejrůznějších pekařských produktů.


TOFU – DOMÁCÍ VÝROBA

0

Posted by Lucasinka | Posted in Domácí výroba | Posted on 29-08-2010

Budete potřebovat:
300 ml suchých sojových bobů, voda na namočení + dva litry na vaření, syřidlo (75 ml citronové šťávy nebo octa a 200 ml teplé vody)

Postup:
1. Sojové boby necháme 10-12 hodin nabobtnat při pokojové teplotě, poté slijeme vodu a boby propláchneme.

2. Boby rozmixujeme za postupného přidávání trocha vody tak, aby se nám vytvořila hladká kaše. 3. Ve velkém hrnci uvedeme do varu 2 litry vody a poté vlijeme sojovou kaši. Během varu neustále mícháme hmotu ode dna a když se začne tvořit pěna, stáhneme z ohně a necháme zakryté pokličkou 5-10 minut stát. Poté znovu uvedeme za stálého míchání do varu.

4. Přes větší síto dáme látku a položíme na další hrnec. Sojovou hmotu procedíme, látku zatočíme a vymačkáme všechno mléko. To pak za stálého míchání uvedeme do varu a necháme na slabém plameni povařit cca 5 minut. 5. Vinný (jablečný) ocet nebo citronovou šťávu rozpustíme ve 200 ml teplé vody (vznikne syřidlo). Hrnec se sojovym mlékem stáhneme z plotny, rychle zamícháme u dna na každou stranu pětkrát a pak pomalu vlijeme třetinu syřidla. Vařečkou opět promícháme pětkrát na každou stranu a opatrně, po celé ploše, rozlijeme další třetinu syřidla. Přikryjeme pokličkou a necháme stát a srážet se asi 5 minut. 

6. Do hrnce dáme velký cedník tak, aby u dna přidržel sraženinu, a naběračkou odebereme většinu tekutiny. 

7. Menší cedník dáme přes mísu, rozprostřeme přes něj čistou látku, sraženinu vylovíme pomocí dírkované naběračky a dáme ji do látky. Tu pak stáhneme do uzlíčku a hmotu vymačkáme. Přes tofu položíme plochou nádobu a zatížíme ji (např. zavřenou sklenicí s vodou). Tofu lisujeme asi 5 minut, pak látku rozvineme a znovu stočíme do uzlíku. Tofu lisujeme 20-60 minut (čím déle se sýr lisuje, tím má pevnější konzistenci).

8. Poté vložíme tofu pomocí naběračky do velké nádoby s vodou a necháme jej tam zhruba 10 minut.

9. Tofu skladujeme ve sklenici s vodou v chladničce a vodu občas vyměníme. Takto nám v ledničce vydrží 7-10 dní. 

PŮVODNÍ OBILOVINY

0

Posted by Lucasinka | Posted in Obiloviny/Pseudoobiloviny | Posted on 27-08-2010

Tyto druhy obilovin se již po tisíciletí pěstují v různých kulturách v nezměněné podobě, proto se nazývají původní obiloviny.

Amarant -  je lehce stravitelná a na živiny bohatá drobná obilovina rostoucí v tropech. Má neobyčejně vysoké procento bílkovin, vápníku, železa. Používá se často jako dietetická potravina při onemocněních žaludku a střev. Při přípravě přivedeme do varu dvojnásobné množství vody. Do ní vložíme amarantový šrot, slabě osolíme a vaříme asi 20 minut. Necháme asi 5-10 minut odstát a zchladnout.

Pšenice špalda – daří se jí v chudých půdách. Její pěstování však vzalo za své, protože loupáné zrn je velmi náročné. Špalda má vyšší nutriční hodnotu, obsah bílkovin a jiné složení aminokyselin než pšenice. Má vysoký obsah mj.hořčíku, fosforu a vitaminu B1 a B2. Navíc je velmi snadlo stravitelná. Zrejmě posiluje obranyschopnost organismu a užívá se jako dietetická potravina. Je k dostání v podobě celých zrn, otrub nebo prosívané mouky. Špaldovou mouku můžeme v pokrmech a při pečení s úspěchem nahradit běžnou pšeničnou moukou. Špalda má velmi dobré pekařské vlastnosti. Špaldová zrna vaříme asi hodinu ve dvou dílech vody.

Kamut – se prý našel i v pravěkých egyptských hrobech. Zrna mají nasládlou chuť a hodí se např. do salátů. Kamut vaříme asi hodinu ve dvou dílech vody.

Quinoa – je velmi snadno stravitelná obilnina s vysokou nutriční hodnotou, která je bohatá především na bílkoviny, vitaminy B a E, vápník a aželezo. Tuto obilninu odpradávna pěstují jihoameričtí Indiáni, a proto se quinoa také nazývá pšenice Inků. Zrna vzhledem i chutí připomínají kuskus, který jimi můžeme s úspěchem nahradit. Quinoa obsahuje hořčiny, které odstraníme propláchnutím zrn. Zrna quinoy absorbují velké množství vody, a proto je vaříme ve trojnásobném až čtyřnásobném množství vody asi 15 minut.

ZÁZVOROVÝ NÁPOJ S CITRONEM

0

Posted by Lucasinka | Posted in Nápoje | Posted on 26-08-2010

Budete potřebovat:
1 litr vody, 5-6 cm kousek čerstvého zázvoru, 1 citron, 500 ml jablečného džusu

Postup:
Zázvor oloupeme a pokrájíme na plátky. Vložíme do vody a asi 15 minut vaříme. Pak necháme vychladit a zázvor vyndáme. Do zázvorového vývaru přidáme oloupaný a na plátky pokrájený citron a přilijeme džus. Necháme chvíli odstát a můžeme popíjet.

Pozn. Kdo chce, může dosladit medem. Nápoj je skvělý teplý i studený.

BÍLÁ FAZOLOVÁ POLÉVKA S BRAMBORY

0

Posted by Lucasinka | Posted in POLÉVKY | Posted on 26-08-2010

Budete potřebovat:
1 konzerva bílých fazolí, 4 menší nebo 2 větší brambory, 1 litr vody, 2 kostky zeleninového vývaru, margarin nebo olej, hladká mouka, pepř

Postup:
Z margarinu nebo oleje a hladké mouky uděláme jíšku, kterou zalijeme studenou vodou. Jakmile se základ začne vařit, přidáme na kostky pokrájené brambory a kostky zeleninového vývaru. Když jsou brambory měkké přisypeme scezené fazole a necháme prohřát. Dochutíme pepřem a podáváme se sekanou petrželkou.

OŘECHY A SEMENA

0

Posted by Lucasinka | Posted in Ostatní | Posted on 25-08-2010

Ořechy i semena jsou skvělé jako chuťovky i jako náhražka sladkostí. Můžeme jimi sypat jídlo místo sýra, můžeme je použít do salátů namísto zálivky, dále jsou vhodné do moučníků, koláčů, chleba. Můžeme je rozmixovat do paštik a použít na výrobu vegetariánského mléka nebo smetany.

Ořechy i semena mohou snížit riziko vzniku kardiovaskulárních chorob a také riziko vzniku rakoviny. Obsahují více než 50% tuků s výjimkou kaštanů, které obsahují malé množství tuku. Ořechy a semena jsou velmi bohaté na vitamin E, potravinářskou vlákninu, mononenasycené i polynenasycené mastné kyseliny. Množství polynenasycených tuků je rozdílné – vysoký obsah polynenasycených mastných kyselin mají vlašské ořechy a slunečnicová semena. Sezamová semena a burské oříšky mají obsah nižší, ale obsahují mononenasycené mastné kyseliny. Ořechy a semena jsou bohaté na bílkoviny a většina z nich i na vitaminy B a minerály, především na draslík, železo, zinek, hořčík a selen. Neobsahují plnohodnotné bílkoviny, ale můžeme je doplnit hrachem, fazolemi nebo mléčnými výrobky.

Ořechy i semena snadno žluknu a plesnivějí a proto bychom je měli skladovat v uzavřené nádobě v lednici a v chladu nebo v mrazáku. Žluklá semena zvyšují riziko tvorby volných radikálů a proto bychom je nikdy neměli jíst.

Oříšky kešu – se pěstují ve většině afrických zemí, v Indii, Brazílii a Číně. Před oloupáním se lehce opraží a poté se prodávají buď přírodní nebo pražené a solené.

Lískové oříšky – obsahují velké množství mononenasycených tuků. Jejich skvělá chuť vynikne pražením.

Podzemnice olejná – pochází z Jižní Ameriky a není to vlastně ořech, nýbrž luskovina. Avšak burské oříšky obsahují stejné množství tuku jako ostatní ořechy a mají vysoký obsah kyseliny linolové. Čerstvé, neopracované burské oříšky připomínají zelené fazole.

Jedlé kaštany – rostou pouze ve Středomoří. Dozrávají v listopadu a prosinci. Vybíráme kaštany s pevnou a neporušenou slupkou. Kaštany se nejčastěji jedí pražené, ale můžeme je také oloupat, uvařit a propasírovat. Když chceme kaštany opražit, je potřeba na každém kaštanu udělat dva zářezy do kříže. Kaštany pak naskládáme do formy vysypané hrubou solí a pražíme je při 200-250 stupních asi 30 minut.

Kokosový ořech – obsahuje nejvíce nasycených tuků. Čím je ořech větší, tím více mléka ukrývá uvnitř. Toto mléko se často užívá v asijské kuchyni. Nevyrábí se z tekutiny uvnitř ořechu, ale ze šťávy ze strouhané nebo lisované kokosové dřeně. První vylisovaná šťáva je velmi hustá a připomíná smetanu. Mléko získáme druhým lisováním a můžeme ho koupit buď v plechovkách nebo ve formě prášku.

Baby kokosový ořech – vypadá a chutná jako miniaturní kokosový ořech, ale jedná se o jiný druh. Je to skvělá chuťovka a jeho chuť vynikne pražením.

Macadamy – jsou lahodné, poměrně velké kulaté ořechy rostoucí v tropech.

Mandle – jsou lépe stravitelné než většina ostatních ořechů a semen. Jsou naším nejlepším zdrojem vitaminu E a navíc obsahují vitamin B2, vápník, draslík, železo a selen. Když chceme mandle oloupat, musíme je nejdříve spařit v horké vodě a poté je propláchnout ve studené vodě.

Olivy – jsou zelené v obdobá nezralosti a dozráním zčernají, jejich zbarvení je však proměnlivé od červené přes fialovou až po hnědou barvu. Pro dosažení typické chuti musíme olivy nechat kvasit ve slané vodě. Zelené olivy obsahují nejvíce antioxidantů. Existuje velké množství oliv různých druhů a chutí. Nejlepší jsou řecké černofialové olivy kalamata a malé francouzské olivy tmavohnědé barvy.

Para ořechy – jsou největším rostlinným zdrojem seleni. Jsou však velmi citlivé na plísně.

Pekany – jsou plody ořechovce pekanového. Pocházejí ze Severní Ameriky a užívají se v indiánské kuchyni. Chutí připomínají vlašské ořechy, jsou však jemnější.

Piniové oříšky – z šišek pinií jsou velmi bohaté na bílkoviny. Často se prodávají loupané, ale na chuti získají pražením.

Pistácie – jsou jasně zelené oříšky vhodné jako chuťovka.

Vlašské ořechy – jsou plody ořešáku královského, který se může dožít až 400 let. Ořechy jsou chutné a aromatické a obsahují velké množství kyseliny linolové.

Dýňová semena – jsou skvělou pochutinou, obzvláště pražení v sojové omáčce. Užívají se jako přírodní prostředek na poruchy prostaty.

Semena mochyně – se užívají stejným způsobem a mají stejné účinky jako lněné semínko. Neobsahují však linamarin a namáčíme je na mnohem kratší dobu.

Sezamová semena – obzvláště neloupaná, neloupaná, obsahují mnoho živin, především vitaminy řady B a E, dále vápník, draslík, fosfor, hořčík, zinek, železo a selen. Většina minerálních látek se nachází v tvrdé a těžce stravitelné slupce.

Slunečnicová semena – jsou naším nejlepším zdrojem vitaminu E. Obsahují velké množství polynenasycených mastných kyselin a bílkoviny, dále pak vitaminy řady B a draslík, vápník, železo, zinek a selen.

BRUSCHETTA S ŽAMPIONY

0

Posted by Lucasinka | Posted in Bruschety/Toasty/Sandwiche | Posted on 24-08-2010

Budete potřebovat:
200 g žampionů, 2-3 lžíce petželky, 3 lžíce olivového oleje, 1 lžíce vinného octa, 1 prolisovaný česnek, 1 lžička hrubozrnné hořčice, sůl, pepř, krajíce chleba

Postup:
Připravíme marinádu z olivového oleje, vinného octa, prolisovaného česneku, hořčice, soli a pepře.  Očistíme žampiony a nakrájíme je na slabé plátky. Smícháme s marinádou a najemno nasekanou petrželkou. Chléb po obou stranách ogrilujeme, topinku potřeme olejem a poklademe na ni žampionovou směs.

ČERSTVÉ LUSKOVINY

0

Posted by Lucasinka | Posted in Luštěniny | Posted on 24-08-2010

Všechny luskoviny patří k prastarým kulturním plodinám, které provází lidstvo už od pradávna. Luskoviny patří k luštěninám a proto mohou take snížit hladinu cholesterolu a riziko kardiovaskulárních chorob. Luskoviny obsahují bílkoviny, vitamin E, většini vitaminů řady B a velké množství minerílů, např. hořčík, vápník, železo a zinek. Zelené fazolky a hrášek jsou mimoto bohaté na betakaroten, vitamin C a flavonoidy.

Bob obecný – má vysokou výživnou hodnotu. Lusky se v kuchyni nevyužívají, pouze jejich nezralé světle zelené ploty. Jsou vhodné do salátů, polévek a zahuštěných jídel.

Hrách zahradní – má kulaté, baculaté lusky. Sklízejí se předtím, než plody zcela dozrají. Známkou dobré kvality je křehkost – když lusk přelomíme, praskne. Tento druh nemá silný stromovitý stonek. Nezralé lusky podáváme marinované nebo vařené v salátech, jako přílohu, hodí se do dušených pokrmů a do polévek.

Fazol zelený – má vysoce kvalitní zelené dlouhé lusky, které se sklízí v ranném stariu. Název haricot verts pochází z francouzštiny a znamená zelené lusky.

Okra – nebo-li ibišek jedlý se také nazývá bindi či gamia. Zelené lusky vypadají jako podlouhlé kapsle a mají příjemnou a jemnou chuť. Existují červené, žluté nebo zelené kultivary. Okra je velmi oblíbená v africké a asijské kuchyni. Spolu s cibulí, čili, kari a rajčaty se skvěle hodí do dušených pokrmů. Během vaření vylučuje šťávu, která zahustí pokrmy i polévky. Při pečení se tato klihovitá tekutina nevylučuje. Okra se v pokrmech dá nahradit brokolicí.

Fazol voskový – má lusky žlutobílé nebo voskově žluté barvy. Používáme je stejně jako mladé hrachové lusky.

Fazol ostrolistý – má poněkud hrubší lusky, které obsahují tuhou membránu a tuhá dřevitá vlákna. Proto je před zpracováním musíme pokrájet. Lusky jsou vhodné do polévek, dušených pokrmů a nákypů.

Hrách cukrový – je křupavý a hodí se do salátů, dušených pokrmů, k přípravě na pánvi wok nebo jako příloha. Nejlépe chutná čerstvě natrhaný. Případná tuhá vlákna z lisku odstraníme a před přípravou odlomíme špičku.

Hrách setý – je nejznámější druh, který v létě vylupujeme z lusků a jíme syrový. Nejlepší je čerstvě natrhaný, ale prodává se nejčastěji zmrazený. Hrách je velmu bohatý na živiny a hodí se do salátů, dušených jídel nebo polévek.

Jak správně vařit luskoviny a luštěniny?

Luštěniny obsahují látky zvané lektiny, které mohou způsobit nevolnost, zvracení a průjem. Tyto látky se zničí varem. Zelené fazolky, fazole voskovka, bob a hrách zahradní obsahují jen malé množství lektinů a stačí je povařit 5-10 minut bez pokličky. Sušené luštěniny (cizrna, fazole, hrách, čočka) namočíme na 8-10 hodin do vody podle velikosti. Vodu vylijeme a vaříme v nové vodě, do které přidáme cibuli s napíchanými hřebíčky a bobkový list. Pokud přidáme i řasu Kombu, zajistíme dobrý přísun minerálů a snížíme tvorbu plynů. Luštěniny prudce vaříme 5-6 minut bez poklice, aby lektiny mohly odejít s párou. Potom je vaříme 1 – 1,5 hodiny na slabém plameni pod poklicí, dokud nezměknou. Když jsou luštěniny měkké, sundáme poklici a necháme vychladnout. Pokud uvaříme větší množství fazolí nebo čočky najednou můžeme je zamrazit v menších baleních.