Chřest je vytrvalá rostlina, jejíž dužnaté výhonky vyrůstají z mohutného kořenového trsu. K jídlu se užívají jen mladé výhonky, které vyrůstají z kořenů.
Chřest byl známou lahůdkou již ve starověku i přesto, že původně rostl pouze v Orientu. V dnešní době je chřest rozšířen nejen po celé Evropě, ale take v severní Africe a přední Asii.
Známe tři základní druhy chřestu:
Zelený chřest
Chřest zelená působením slunce a proto se nemusí pěstovat ve výkopech pod nahrnutou zeminou. I jeho sklizeň je jednodušší, jelikož výhonky se odkrajují až když jsou asi 15 cm vysoké. Zelený chřest má výraznou chuť, je jemnější a není potřeba jej loupat.
Tento druh chřestu vděčí za svou barvu přírodnímu barvivu antocyan. Oproti bílému má tento druh nahořklou chuť a pěstuje se poměrně řídce ve Francii, Španělsku a v Řecku.
Tento druh je nejoblíbenější odrůdou a čím jsou výhonky bějejší, tím je cennější. Před sklizní nesmí přijít do styku se slunečními paprsky a proto se na jaře prikrývá zeminou. Poté jsou výhonky silnější a sklízí se jakmile prorazí přihrnutou zeminu. Pěstuje se zejména v Německu, Francii – Alsasku a Polsku.
Chřest má silné močopudné účinky protože zvýšeně vylučuje vodu, ale nepůsobí dráždění. Léčivé účinky lze připsat působení glykosidu jako jsou koniferam, vanillin a metylmerkkaptan. Pokud jej užíváme vnitřně, působí zejména při chronických ekzémech a jeho pravidelná konzumace zlepšuje látkovou výměnu. Je velice vhodný při obezitě, cukrovce a kožních nemocech. Chřest je lehký, lahodný, snadno stravitelný s vysokým obsahem minerálů a vitamínů, zejména C, B, A, E, hořčíku a železa. Jeho vláknina má příznivý vliv na funkci střev a pokud si tuto lahůdku nandáme na talíř, můžeme jej jíst do sytosti, protože 100 g má jen 17 kcal. Zelený chřest má vyšší obsah vitamínu C a asparaginu.
Chřest můžeme jíst jak syrový tak I vařený. Dají se z něj připravit polévky, saláty, omáčky, servíruje se vařený polity máslem a posypaný strouhaným sýrem nebo holandskou omáčkou.